Ty nejlepší dny začínají ranní kávou, takže trojité espresso ve stylu „hammerhad“ a můžu fungovat. Díky cestovní kanceláři Klein Travels v podobě mé osoby vyrážíme směr Bodie, které je jedním z kalifornských měst duchů. Cesta prašná nás dovede mezi rozkládající se budovy tohoto „skanzenu“ a ke konci dne se dostáváme ke vstupní bráně do národního parku Yosemite, městečku Lee Vining, kde máme v plánu přenocovat a další den vyrazit vstříc horským masivům a novému kempu. Stihneme okouknout i místní solné jezero Mono Lake.

 

Den 4. – 17.07.2017

Dnes už jsem začínal cítit kofeinový absťák, což spolehlivě zahnalo labužnické kafe „hammerhead“ s dvěma dávkami espressa navíc. V kavárně jsme museli také koupit a ochutnat místní pečivo, zase všechno tak ukrutně sladké, ale jako ranní pohodová chvíle s kávou ve stylové kavárně, té americké kultuře prostě neodoláte. Adél volá domů, že ji zatím nikdo netrápí a neubližuje jí, protože je to jediná holka na zájezdu cestovní kanceláře Klein Travels a pomalu se jdeme připravit na odjezd k městečku duchů Bodie.

Sbaleno, bočnice aka „side-outs“ zastrčeny, povinné kempové foto za námi a zbývá již jen vyzkoušet, jak čistě dokážeme vypustit nádrže špinavé vody a odpadu. Vše zvládáme s bravurou zkušených jezdců v obytňáku a mezitím nám jedna paní od Los Angeles říká, že musíme jet po Paciffic Higway Coast 1 do San Francisca. Jak sama říká, jedná se o nejkrásnější silnici na světě s všudypřítomnými výhledy na oceán, skalnatými výhledy a přímořskými městy. Bohužel ke konci května (2017) došlo na této silnici k největšímu sesuvu půdy v historii Kalifornie a práce na odstranění škod se odhadují až na dva roky, takže snad alespoň kousek z legendární silnice uvidíme.

Po chvíli se nám opět naskytnou nádherné výhledy na okolní hory a samotné Lake Tahoe. Navigace nás táhne, kdo ví kam, takže otočka zpět vstříc lepší cestě. Po cestě potkáváme několik oprav silnic a rozeznáváme zajímavou profesi „Flaggera“, což je člověk, který drží celý den ceduli s nápisem STOP a v nepravidelných intervalech pouští auta spravovaným úsekem, takový lidský semafor. Ale třeba v Austrálii si tím můžete prý vydělat až 130 000 USD.

Z Kalifornie se pomalu dostáváme do Nevady, kde bereme snad o necelé 2 USD levnější benzín, než je v Kalifornii (v každém státě USA se cena benzínu za galon značně liší – Kalifornie je nejdražší). Silnice z obou stran lemovaná horskými masivy, to je prostě zážitek. Na jedné křižovatce jsme vysypali veškerý obsah našich skříní díky mému výbornému odhadu. Ondro: „zprava dobrý? Jo, jasně jeď.“ Jenže než s tím „autobusem“ odbočíte, tak to chvíli trvá a to auto se blížilo docela rychle, takže na to brácha musel trochu šlápnout a ovesné vločky jsme pomalu mohli dávat lžičkou zpátky do pytle. Naštěstí bez úhony se pomalu dostáváme k městečku Bodie, kde poslední 4 míle jsou opravdu takové „Off Roadové“ a spíš pro terénní auto než pro velké RV.

Rychlostí želvy, která závodila s Achilesem, se dostáváme na parkoviště k Bodie, což je tedy jedno z nejznámějších měst duchů, které bylo opuštěno po období Zlaté horečky (1943), něco jako skanzen u nás v české kotlině s tím rozdílem, že je tu vše tak, jak se na domech a vybavení domů podepsal zub času. Odloupané omítky ze zdí, polorozpadlé postele, opuštěné školy a ve zdejším vozovém parku se prohlubuje rozklad dobových aut. Široko daleko není kolem Bodie nic jiného než suché keře, písek a hory. No nechtěl bych tady žít ani za nic a nikdy. Město během chvíle projdeme a místy jen čekám, kdy se objeví kovbojové na souboj ve stylu „pravého poledne“. Inu stačilo, sbohem a šáteček, mizíme směr Yosemite National Park.

Dnešním cílem je městečko Lee Vining, u kterého leží i solné jezero Mono Lake, kde je spoustu krásných solných útvarů a při západu slunce je velice pěkný pohled na mizící slunce nad jezerem a jeho solnými výtvory. V turistickém městečku nakoupíme zásoby a jedeme se ubytovat do RV kempu, kde se nás tradičně paní majitelka ptá, odkud že to jsme? Czech republic, tak si vemte támhle špendlík a připíchněte ho na nástěnku, jste tu první Češi. Jinak tu máme spoustu Nizozemců, Francouzů a Němců, ale Češi, ti jsou vzácností :). Zakempujeme, navečeříme se, vypereme prádlo a vidina budíčku ve 4:30 nás pomalu zahání do postele.

Mimochodem Matúš včerejší výšlap k Eagle Lake odnesl puchýřema na ramenou, protože zapomněl opalovací krém. Holt takový skoro „albín“ od Tater by neměl chodit bez opalovacího krému na takovém prudkém slunci.

Městečko Lee Vinning je vstupní branou do Yosemitského národního parku díky Tioga Pass, která je otevřena jen na pár měsíců díky absenci sněhu. Jinak je téměř po celý rok zasypána sněhem. A nám se tato trasa hodila do konceptu celého tripu, tak jsme toho využili. To jsme ještě netušili, kolikrát ji vlastně projedeme …