Po cestě do San Francisca se zastavíme ve městečku Monterey na vyhlídkové 17 Mile Drive na Pebble Beach, kde máme možnost sledovat spoustu tuleňů. Je to tu taková milionářská osada s všudypřítomným pachem z tuleňů. Asi by se mi tu nelíbilo bydlet, možná kdyby mi tam někdo dal barák, tak bych změnil názor, že jo. Večer u baráku v San Franciscu uklízíme a dáváme do pořádku RV, abychom ho zítra mohli vrátit a neměli s tím již žádné starosti. Prý zítra jedeme do zábavního parku Six Flags, můj křehký žaludek už se moc těší. 

 

Den 27. – 09.08.2017

Znáte píseň od Ready Kirken, kde se zpívá: „Tak je tady ráno, a nás čeká další den.“ Jó, kdyby to vstávání bylo tak energické každý den podle jejich písně, byla by to bomba.

Kurz San Francisco, kapitáne, a vyrážíme. Po cestě vidíme pár ropných polí (nebo to alespoň tak vypadá), neměly by být zhruba pouze v Texasu? Vrtulník tu hnojí nebo zalévá ovocné sady, asi jiná ekonomika.

Cestou se zastavíme ve městečku Monterrey v Taco Bell, mexický jídlo je fakt dobrý i ve formě fast foodu, co se dá dělat. Projedeme si zdejší vyhlídkovou 17 Mile Scenic Drive s pobřežím lemovaným tuleni a útulnými rezidencemi. Je tu krásně, ale bydlet bych tu nechtěl. Všudypřítomný pach pravděpodobně od tuleňů a jejich hlasitý pokec by mne časem asi zabil. Ikonickým bodem této cesty je osamělá cypřiš rostoucí na útesu a za ní je už pouze široký oceán.

S blížícím se večerem se konečně přibližujeme k San Franciscu. Máme zde půjčený barák v Kensingtonu od známé bráchy z New Yorku. Troufám si tvrdit, že jsme první šílenci, kteří se vydali zdejšími cestičkami a silnicemi RV. Naštěstí je téměř nulový provoz a proti nám nic nejede.

RVčko necháme na příjezdové cestě u baráku na kopci s nádherným výhledem na San Francisco a jdeme se zkusit dostat dovnitř. Dovnitř se dostáváme přes zahradu, protože hlavní dveře stávkují a vypadá to, že budeme mít pěkný bejvák!

Rychlostí blesku nás přilití zkontrolovat sousedka, co že to tady jako děláme a kdo sakra jsme? Pohoda, příští rok se prý chystá do Prahy a do Chorvatska, alespoň na měsíc. Řekněme, že je prostě taková svá, a slovy Máry: „Tady jsou fakt šílený lidi.“

V rámci možností uklízíme a dáváme dohromady RV, protože zítra ho chceme vrátit. Máme tady naštěstí k dispozici auto pro 6 lidí, paráda! RVčko vypucované, poličky uklizené, podlaha umytá a rozbitý věci v rámci možností opravený. Matúše ještě čeká job, musí si vypustit ještě špinavou vodu ze záchodu, protože tak nějak po cestě zapomněl, že jsme to v kempu již vše vypouštěli a uklízeli. Prostě, Matúš, ty jsi byl na záchodě? A Matúš se srdcervoucím úsměvem na tváři odpovídá, že jasně, prečo? Ajo ty kokos! Tak holt Matúš má špinavej job navíc.

V baráku je nádherná kuchyně, takovou bych si taky jednou dokázal představit. Šéfkuchař Ondra uvaří ve stylu, co dům dá, a že toho dal fakt hodně! Sladký spánek v prostorných postelích na sebe nenechává dlouho čekat.