Všechno jednou končí a tak i náš všemi superlativy popsaný roadtrip dospěl do konce. Je to škoda, klidně bych si to střihl na Aljašku a pak přes celé USA, ale na to by asi nestačilo ani několik životů. Máme obrovské množství krásných zážitků, nových zkušeností a daleko větší rozhled o tom, co se v tom světě vlastně skrývá. Svět není takový, jak je nám předkládáno v médiích, že všude číhá nebezpečí, teroristi a nepřátelští lidé. Je to jako u nás doma v české kotlině, prostě všude se najde něco. Ale to zjistí každý sám, až se odváží někam vycestovat a nezůstávat pouze u každoročního Chorvatska na týden. #LiveMore
Po cestě do San Francisca se zastavíme ve městečku Monterey na vyhlídkové 17 Mile Drive na Pebble Beach, kde máme možnost sledovat spoustu tuleňů. Je to tu taková milionářská osada s všudypřítomným pachem z tuleňů. Asi by se mi tu nelíbilo bydlet, možná kdyby mi tam někdo dal barák, tak bych změnil názor, že jo. Večer u baráku v San Franciscu uklízíme a dáváme do pořádku RV, abychom ho zítra mohli vrátit a neměli s tím již žádné starosti. Prý zítra jedeme do zábavního parku Six Flags, můj křehký žaludek už se moc těší.
Dnešní budíček ve 4 ráno opět potěšil naprosto každého, ale díky tomu máme bezpečně parkovací místo v Yosemite Villagge, kam míří snad každý turista. Přijedeme k Yosemitským vodopádům a při snídaní pozorujeme valící se gejzíry vody. Zahlédneme medvěda, vyšlápneme na Vernal Falls a další krásná místa zatímco se Matúš potácí, bůh ví kde, ale naštěstí cestu zpět ke karavanu najde a na místě únavou usíná. Při odjezdu zpět se těším na legendární Tunnel View, ale vidět je pouze všudypřítomný kouř. No nic, jedeme dál!
Dnes nás čekají výšlapy v okolí Tuolumne Meadows, kde jsme původně měli přespávat, ale rychle tající sníh nám to znemožnil. Matúš se před horským sluncem pro jistotu chrání asi faktorem 280 a pomalu dobýváme vrchol Lambert Dome, odkud je nádherný výhled do krajiny. Jo, ten božský klid a mocná příroda kolem, to by měla být snad denní meditace každého z nás. Podíváme se ještě k Dog Lake a Soda Springs, než nás odveze autobus zpět do Lee Viningu ke karavanu na večeři. Zítra totiž opět vstáváme brzy ráno, abychom si zajistili parkování v Yosemitském údolí (samozřejmě panuje všeobecné nadšení, respektive zděšení).
Ty nejlepší dny začínají ranní kávou, takže trojité espresso ve stylu „hammerhad“ a můžu fungovat. Díky cestovní kanceláři Klein Travels v podobě mé osoby vyrážíme směr Bodie, které je jedním z kalifornských měst duchů. Cesta prašná nás dovede mezi rozkládající se budovy tohoto „skanzenu“ a ke konci dne se dostáváme ke vstupní bráně do národního parku Yosemite, městečku Lee Vining, kde máme v plánu přenocovat a další den vyrazit vstříc horským masivům a novému kempu. Stihneme okouknout i místní solné jezero Mono Lake.
Po probděné noci jsme se probudili do slunného dne v San Franciscu v našem novém domově na kolech. Nojo, musíme vzít za vděk tímhle šíleně dlouhým autobusem, ještěže Pedro a brácha si na to suverénně troufají. Ze San Francisca se dostáváme k úchvatnému Lake Tahoe, kde zůstáváme dvě noci a pomalu se seznamujeme s místním životem, je to tu fajn. Večer nás čeká opravdu úžasný západ slunce nad jezerem a na druhý den si vyšlápneme po okolních stezkách a Matúš se jako hrdý slovenský jinoch zapomene namazat „opalovákem“ a skončí spálený jako „paradajka.“ Let´s roll baby.
Už ani nevím, jak se tento nápad vynořil na svět, ale hádám, že to brácha nadhodil v jednom z našich Skype rozhovorů: „uděláme Road Trip po západním pobřeží USA!“ Tak jo! Dali jsme dohromady plán, skvělou partu a v červenci 2017 jsme vyrazili na cestu. Prvotní plán vypadal asi tak, jak je níže na fotografii, kde brácha drží mapu USA.
Slovy bráchy:„Právě jsem dokončil plán na náš Road Trip! Nic velkého, jen nějaké pivko v Miami, Rickův kabaret v New Orleans, poker v Las Vegas a nějaká tráva v Los Angeles. Vlastně to bude trochu odlišné, ale i tak se moc těším!“
Nakonec bych náš Road Trip nazval jako jedno z největších životních dobrodružství, kde jsme viděli spousty úžasných scenérií, poznali západ Spojených států a hlavně jsme si vytvořili nezapomenutelné zážitky, které nám už nikdo nevezme, pokud se tedy nejmenuje Alzheimer, ale případně nám to všechno budou připomínat další řádky a fotky. Brácha navíc dokončuje knihu o svém roce v New Yorku, a kdo sleduje jeho facebook nebo blog, jistě ví, že to bude stát za to a bránice dostane zabrat. Byla to jízda a vy se nyní můžete projet zpětně s námi.
