Ráno se přesouváme místní kyvadlovkou do Bryce Canyonu a objevujeme krásy místních zákoutí pěšky. Náhlý déšť nás pomalu vyhání na k dalšímu bodu naší cesty, čímž je národní park Capitol Reef. Na telefon mi po cestě přijde varování ohledně záplav v této oblasti, nakonec z toho bylo jen pár kapek. K večeři sloupneme asi největší burrito v životě a pobaví nás bráchovy pokusy o selfie s koněm, povedlo se, ne?
Vzhledem k nočnímu poflakování po Las Vegas vyrážíme směr Zion celkem pozdě a přijíždíme již v pokročilém odpoledni. Úplně se nám nepovede napoprvé trefit k Angels Landing a místní rangeři z nás mají tak akorát srandu. Kolem se všude potulují zvířata, auto neauto, zvíře má prostě vždycky přednost. Kempovat přímo v národním parku je paráda, čistá noční obloha, příroda kolem nás, co víc si přát?
Uberem se dostaneme k ceduli Welcome to Fabulous Las Vegas, kde lidé čekají dlouhou frontu, aby si mohli udělat fotku. Většinou vás tady za drobný peníz vyfotí místní „dobrodinec.“ Matúš nám posílá další Uber pryč, že prý je to pro nějakého „Vodžtu“ (jak tady někdy říkají Vojta), naštěstí se nám podaří frajera z Íránu ještě zadržet a čeká nás výborný burger v restauraci s příhodným názvem Fat Burger. V Bellagiu prohrajeme i boty, narozdíl od Máry a došouráme se opět nočním Stripem do hotelu.
Z půjčovny si půjčujeme Cadillac a jedeme se podívat na Skywalk do Grand Canyonu. Po spektakulárních výhledech se vracíme zpět do Vegas a připravujeme se na večerní zážitky na adrenalinových atrakcích na hotelu Stratosphere. Stripem se pak couráme zpět na hotel a obhlížíme kasína na zítřejší gamblerský den.
Již od brzkého rána nám slunce neúprosně ukazuje svou sílu, takže to dnes bude pro každého z nás taková zkouška odolnosti, kdo vydrží ten nápor tepla (klimatizace stále nejde). Pomalu se dostáváme do Údolí smrti, motor dostává v těchto kopcích a vedrech pořádně zabrat, ale se zastávkami u písečných dun, Badwater Basin a Zabriskie Point se protlučeme téměř 50°C a nabíráme směr k Hooverově přehradě. Večer nás čeká zasloužený odpočinek v bazénu a plánování, co s dalším dnes?
Ráno jsme si přispali a to rozhodlo o naší návštěvě/nenávštěvě národního parku Sequoia. Rezervujeme si noc navíc v Las Vegas (prostě ty miliony na pokeru vyhrajeme) a snad nekonečně dlouho se kodrcáme do Olanchy, kde máme kemp na přespání a výchozí bod k zítřejší návštěvě Údolí smrti. Na místě je cítit, že už jsme blízko, protože je nesnesitelné vedro, ještěže tady mají bazén. Díky bohu! Večer si uděláme americkou klasiku v podobě hamburgerů a na obzoru se objevuje Mléčná dráha.
Dnes nás čeká podívaná na Sekvoje, tedy na stromy jež se pyšní doslova „mamutími“ rozměry. V národním parku Kings Canyon potkáváme další výpravu z českých luhů a hájů, dostaneme se k impozantnímu General Grant Tree a bohužel v přejezdu do národního parku Sequoia nám brání uzavírky na General Sherman Highway. Po horských cestách se kodrcáme vyprahlou Kalifornií, až se konečně dostaneme do Three Rivers, kde máme kemp na další noc.
Dnes nás čekají výšlapy v okolí Tuolumne Meadows, kde jsme původně měli přespávat, ale rychle tající sníh nám to znemožnil. Matúš se před horským sluncem pro jistotu chrání asi faktorem 280 a pomalu dobýváme vrchol Lambert Dome, odkud je nádherný výhled do krajiny. Jo, ten božský klid a mocná příroda kolem, to by měla být snad denní meditace každého z nás. Podíváme se ještě k Dog Lake a Soda Springs, než nás odveze autobus zpět do Lee Viningu ke karavanu na večeři. Zítra totiž opět vstáváme brzy ráno, abychom si zajistili parkování v Yosemitském údolí (samozřejmě panuje všeobecné nadšení, respektive zděšení).
Už ani nevím, jak se tento nápad vynořil na svět, ale hádám, že to brácha nadhodil v jednom z našich Skype rozhovorů: „uděláme Road Trip po západním pobřeží USA!“ Tak jo! Dali jsme dohromady plán, skvělou partu a v červenci 2017 jsme vyrazili na cestu. Prvotní plán vypadal asi tak, jak je níže na fotografii, kde brácha drží mapu USA.
Slovy bráchy:„Právě jsem dokončil plán na náš Road Trip! Nic velkého, jen nějaké pivko v Miami, Rickův kabaret v New Orleans, poker v Las Vegas a nějaká tráva v Los Angeles. Vlastně to bude trochu odlišné, ale i tak se moc těším!“
Nakonec bych náš Road Trip nazval jako jedno z největších životních dobrodružství, kde jsme viděli spousty úžasných scenérií, poznali západ Spojených států a hlavně jsme si vytvořili nezapomenutelné zážitky, které nám už nikdo nevezme, pokud se tedy nejmenuje Alzheimer, ale případně nám to všechno budou připomínat další řádky a fotky. Brácha navíc dokončuje knihu o svém roce v New Yorku, a kdo sleduje jeho facebook nebo blog, jistě ví, že to bude stát za to a bránice dostane zabrat. Byla to jízda a vy se nyní můžete projet zpětně s námi.
