Již od brzkého rána nám slunce neúprosně ukazuje svou sílu, takže to dnes bude pro každého z nás taková zkouška odolnosti, kdo vydrží ten nápor tepla (klimatizace stále nejde). Pomalu se dostáváme do Údolí smrti, motor dostává v těchto kopcích a vedrech pořádně zabrat, ale se zastávkami u písečných dun, Badwater Basin a Zabriskie Point se protlučeme téměř 50°C a nabíráme směr k Hooverově přehradě. Večer nás čeká zasloužený odpočinek v bazénu a plánování, co s dalším dnes?
Ráno jsme si přispali a to rozhodlo o naší návštěvě/nenávštěvě národního parku Sequoia. Rezervujeme si noc navíc v Las Vegas (prostě ty miliony na pokeru vyhrajeme) a snad nekonečně dlouho se kodrcáme do Olanchy, kde máme kemp na přespání a výchozí bod k zítřejší návštěvě Údolí smrti. Na místě je cítit, že už jsme blízko, protože je nesnesitelné vedro, ještěže tady mají bazén. Díky bohu! Večer si uděláme americkou klasiku v podobě hamburgerů a na obzoru se objevuje Mléčná dráha.
Dnes nás čekají výšlapy v okolí Tuolumne Meadows, kde jsme původně měli přespávat, ale rychle tající sníh nám to znemožnil. Matúš se před horským sluncem pro jistotu chrání asi faktorem 280 a pomalu dobýváme vrchol Lambert Dome, odkud je nádherný výhled do krajiny. Jo, ten božský klid a mocná příroda kolem, to by měla být snad denní meditace každého z nás. Podíváme se ještě k Dog Lake a Soda Springs, než nás odveze autobus zpět do Lee Viningu ke karavanu na večeři. Zítra totiž opět vstáváme brzy ráno, abychom si zajistili parkování v Yosemitském údolí (samozřejmě panuje všeobecné nadšení, respektive zděšení).
