V úvodu by se hodilo poslechnout si písničku Paradise od Coldplay, jelikož Ko – Tao je doslova ráj. Prvních pár desítek minut bylo naopak docela peklo. Nenapadlo nás nic lepšího, než jít na ubytování pěšky. S krosnama na zádech v tropickém vedru jsme šli přes hodinu a i přes neustálé ujišťování místních, že už jsme skoro u cíle, jsme nebyli. Při výšlapu do kopce jsem si stopnul protijedoucí skútr. Kluci mi na mapě ukázali, že musíme asi kilometr zpět (alespoň to bylo z kopce). Myslím, že Adél mne v tu chvíli chtěla ukamenovat, ale nakonec jsme došli do cíle. Kdybych vyždímal triko, tak můžu spolehlivě prodat několi litrů solné vody. Nikdy nic takového nedělejte :). Ostrov je rájem potápěčů a lidí obdivujících krásu podmořského světa šnorchlováním. Šnorchlovat v hejnu krásných rybiček je prostě nádherný pocit. A potápět se s bombou na zádech a plout mezi korály a hledat tajemství podmořského života, to byl asi nejlepší zážitek v Thajsku. Pláže jsou tu dokonalé, spousta restaurací, podniků a všmožného vyžití. Moc se nám odtud nechtělo, ale čekalo nás ještě pár dní v Bangkoku, než nabereme kurz směr Praha.

Více si můžete přečíst v deníku z cesty – Den 18. – Den 22. – ODKAZ NA DENÍK