Thajsko 2016 – Bangkok podruhé

Do Bangkoku jsme se dopravili se společností Lomprayah. Na Ko – Tau jsme si na ubytování zařídili transfer rychlostní lodí do Chumphonu a následně autobusem do Bangkoku. Celkově cesta trvala kolem jedenácti hodin tuším, většinu zabral autobus. Do Bangkoku jsme dorazili za mírného deště poblíž Khaosan Road. Taxikář nás vyhodil někde, kde si myslel, že má být naše ubytování, ale nebylo. Nakonec nám poradil jeden místní chlapík, když nám to vyhledal na mapě (hned, jak někam přijedete, tak si zařiďte simku na net). Druhý den jsme napodruhé prošli Wat Phra Kaew (královský palác), pokusili se najít Chinatown (našli, ale ne starou původní čtvrť, jelikož jsem zapomněl mapku a průvodce Lonely Planet na pokoji, ale nějakou obří tržnici) a nakoupili suvenýry na noční Khaosan Road. No a další den ráno jsme se nasnídali a přepravili na letiště Suvarnabhumi hotelovým transportem za pár peněz. Naštěstí jsme nemuseli čekat patnáct hodin v Šanghaji, jako při cestě sem, ale jenom dvě hodiny, takže cesta utekla docela rychle. Většinu času letu do Prahy jsme prospali. Po dlouhém letu jsme se blížili k Praze. Nějak mne ta Česká republika přijde taková „líná“ oproti Thajsku, kde byl všude obrovský mumrajs. Chvíli jsme čekali, než dorazí taxi (táto díky) a tak nějak v dalších dnech nám teprve začalo docházet, že už jsme zase doma. Díky časovému posunu jsme během „jednoho“ dne stihli let ze Šanghaje do Prahy, cestu autem do Poličky a na rozhýbání na kole do Korouhve. A je to, nezbývá, než se těšit na další trip :).

Více si můžete přečíst v deníku z cesty – Den 22. – Den 25. – ODKAZ NA DENÍK

Thajsko 2016 – Ko – Tao

V úvodu by se hodilo poslechnout si písničku Paradise od Coldplay, jelikož Ko – Tao je doslova ráj. Prvních pár desítek minut bylo naopak docela peklo. Nenapadlo nás nic lepšího, než jít na ubytování pěšky. S krosnama na zádech v tropickém vedru jsme šli přes hodinu a i přes neustálé ujišťování místních, že už jsme skoro u cíle, jsme nebyli. Při výšlapu do kopce jsem si stopnul protijedoucí skútr. Kluci mi na mapě ukázali, že musíme asi kilometr zpět (alespoň to bylo z kopce). Myslím, že Adél mne v tu chvíli chtěla ukamenovat, ale nakonec jsme došli do cíle. Kdybych vyždímal triko, tak můžu spolehlivě prodat několi litrů solné vody. Nikdy nic takového nedělejte :). Ostrov je rájem potápěčů a lidí obdivujících krásu podmořského světa šnorchlováním. Šnorchlovat v hejnu krásných rybiček je prostě nádherný pocit. A potápět se s bombou na zádech a plout mezi korály a hledat tajemství podmořského života, to byl asi nejlepší zážitek v Thajsku. Pláže jsou tu dokonalé, spousta restaurací, podniků a všmožného vyžití. Moc se nám odtud nechtělo, ale čekalo nás ještě pár dní v Bangkoku, než nabereme kurz směr Praha.

Více si můžete přečíst v deníku z cesty – Den 18. – Den 22. – ODKAZ NA DENÍK

Thajsko 2016 – Ko – Samui

Po kombinované cestě autobusem a trajektem z Phuketu na nádherný ostrov Ko – Samui jsme se za chvíli ocitli v našem dočasném elfím domově na ostrově – v Baan Hin Sai. Elfí domov, jelikož se jedná o resort vkusně zasazený do přírody s bungalowy a apartmány vyčnívající z všudypřítomné přírody. Jedinou nevýhodou byl přístup k moři, nejbližší Chaweng beach byla asi kilometr daleko, kam se však dalo dostat hotelovou kyvadlovkou a nebo na skútru. Fajn bylo, že kolem srpna celkově nebylo na ostrově moc lidí, i když tam byla v tuto dobu sezóna. Jeden den jsme vyrazili na výlet do mořského národního parku Ang – Thong, kde jsme si trochu osvojili pádlování na kajaku a vyšlápli jsme si na vyhlídku na celé souostroví národního parku. Pokud tam někdy budete, tak to určitě doporučuji všemi deseti. Další den jsme si půjčili skútr, na kterém jsme objeli ostrov a podívali se na vodopády, pláže, vyhlídky, elephant tracking a tropický park. Co jsem zjistil, že není dobrý nápad, je přesouvat se v rámci ostrova z jednoho ubytování na jiné – zbytečné peníze za transport navíc a čas (někdy je méně hold více). Po pár dnech proflákaných u Free House Bungalow (skvělá pláž a restaurace na ní – není nic lepšího, než večeřet na pláži :) ) jsme se přesunuli k menšímu bratru ostrova Ko – Samui a to ostrov Ko – Phangan (bohužel v den, kdy se tam konala Full Moon Party, takže bylo vše natřískané).

Více si můžete přečíst v deníku z cesty – Den 9. – Den 15. – ODKAZ NA DENÍK

Odkaz na článek – Co rozhodně nedělat v Thajsku.

Červencové Chorvatsko 2015

Tento příspěvek bude trošku retrospektivního charakteru do již uplynulého léta. Vydali jsme se na Plitvická Jezera, kde se na pár místech natáčel Vinettou , avšak majoritní část byla točena v NP Krka. Dá se říci, že Plitvice měly pouze „pár štěků“. Na místo jsme dorazili již ráno kolem půl 8 a dovnitř jsme se dostali lehce po 8 hodině. Avšak začínající fronty na sebe nenechaly dlouho čekat a bylo jasné, že návštěvníků bude spousty. Slunko se již od rána pořádně snažilo prohřívat krajinu a brzo byla každá chvilka ve stínu vítaná. Cestou Vás čeká spousty krásných vodopádů, křišťálových jezer, zátok, rybiček, vyhlídek a spousty dalších příjemných výhledů do krajiny. Cestou přejedete největší jezero Kozjak lodí a po svých dojdete až na konec určené trasy nad jezero Galovac, kde se můžete občerstvit. Cesta až sem nám zabrala cca 4 hoďky s tím, že jsme se kochali krajinou a nikam nespěchali. Vyprahlí jak Sahara jsme doputovali k bufetu, kde jsme všemi deseti vzali 1,5l vody s cenou srovnatelnou s „Plzničkou“ na staromáku či u Pražského hradu. Ale s tím se musí počítat (:. Zpátky jsme se svezli TrainBusem, který obsluhuje checkpointy a můžete využít i těchto služeb. Po poledni byl již park zaplněn lidmi a tak místy se dostat k výhledu na krajinu z vyvýšeného místa bylo mnohdy docela problematické. Celkově jsou Plitvická Jezera nádherným místem, které určitě stojí za to navštívit a pokochat se jejich krásou. Po návštěvě jezer jsme dojeli zpět do Brna, na chvíli si zdřímli (asi tak 3 hodinky) a kolem 4 ranní jsme se vydali zase na cestu a tentokrát … do Chorvatska. Původním plánem bylo, že se necháme vysadit někde v Rakousku a počkáme na Ádi rodiče, s kterýma jsme nabírali směr Istrie, ale řidič busu byl tak rychlý, že přijatelnější varianta bylo vzít to přes Brno. V Istrii jsme zakotvili v Novigradu, ubytování sehnali na místě za slušný peníz a konečně se vyvalili do moře. Což mi připomíná, že Plitvice mají jedno velké mínus a to, že je nemožné se někde zchladit ve vodě. Na druhou stranu, asi i hlavně proto je voda tak křišťálově průzračná. Díky oblázkovým plážím byla voda poměrně čistá a teplá tak, že ani nedokázala zchladit. Navštívili jsme ještě Vrsar a Pulu, nabízející příjemnou podvečerní a historickou atmosféru. Celou dobu bylo krásné letní počasí, takže lehárko a pohoda. Při odjezdu se počasí skokově zhoršilo, takže Timing na vybrání data ideální! Celkově Istrie je velice příjemným a celkem klidným místem na relax.

_PicMonkey Collage