Vzhledem k nočnímu poflakování po Las Vegas vyrážíme směr Zion celkem pozdě a přijíždíme již v pokročilém odpoledni. Úplně se nám nepovede napoprvé trefit k Angels Landing a místní rangeři z nás mají tak akorát srandu. Kolem se všude potulují zvířata, auto neauto, zvíře má prostě vždycky přednost. Kempovat přímo v národním parku je paráda, čistá noční obloha, příroda kolem nás, co víc si přát?

 

Den 13. – 26.07.2017

Jak jsem předpokládal, tak se také stalo. Po 9 však začínáme dělat snídani, s Adél probudíme zbytek osazenstva a v klidu se pomalu vydáváme směr národní park Zion.  

Po cestě nás opět trápí potíže s klimatizací, protože nám stále vypadávají pojistky. Uvidíme, co s tím zmůže náš dvorní elektrikář Pedro. David, manažer z „půjčovny“, na nás tak nějak kašle, nezbývá nic jiného než si poradit sami. K tomu, abyste si dokázali představit, jaké panuje vedro, poslouží následující případ, kdy nám v úložných prostorech bouchla plechovka Coca Coly a další plechovky byly tak nějak „načnuté“. Po cestě se stavujeme nakoupit něco k snědku a v cukuletu jsme již v Zionu, kde bychom ještě dnes stihli rádi výšlap na Angels Landing. Ranger při příjezdu nás ujišťuje, že na startovní bod výšlapu se dostaneme RVčkem, no jen kdyby ten kluk nekecal (nebo tam byl první den?).

Dostáváme se k tunelu, jehož průjezd je zpoplatněn, protože zde rangeři musí korigovat dopravu pouze jedním směrem. Když se rangera zeptám, kde to můžeme otočit, že bychom chtěli na Angels Landing, kouká na mne, jakoby mne chtěl zabít a pak pronese, že jsme to totálně zvorali (You guys totally messed up). V parku jezdí pouze kyvadlová doprava, aby se zamezilo přetížení parku v podobě všudypřítomných aut a RVček. Takže se za tunelem musíme otočit, kde to jen půjde, a pravděpodobně to již zapíchneme v kempu a ráno si přivstaneme na první autobusy.

Kolem silnice chodí spoustu Desert Bighorn Sheep, něco jako ovce tlustorohá, a v klidu si požírají zeleň u silnice a nechávají se u toho fotit lidmi z projíždějících aut. Měli by vybírat alespoň nějaké krmení za každou fotku.  

Přenocujeme přímo v jediném kempu Národního parku Zion s honosným jménem Watchman Campground a na blížící se večer náš upozorňují okolní skály pomalu se měnící do tmavě oranžové barvy. Abych si udělal představu, tak si celý kemp poctivě projdu, pasoucí se srnka na louce se nenechá vyrušit, ani když se jí pokouším udělat zvířecí portrét a místní čistá obloha téměř bez světelného smogu dovoluje spatřit velice jasné hvězdy. Bohužel s sebou nemám stativ na noční fotky, tak alespoň vyzkouším, co dokážu udržet – žádná hitparáda.

Místo na večerníček se podíváme na Sirotčinec slečny Peregrinové a těším se na zítřejší výstup na Angels Landing a přejezd k Bryce Canyonu.