Po probděné noci jsme se probudili do slunného dne v San Franciscu v našem novém domově na kolech. Nojo, musíme vzít za vděk tímhle šíleně dlouhým autobusem, ještěže Pedro a brácha si na to suverénně troufají. Ze San Francisca se dostáváme k úchvatnému Lake Tahoe, kde zůstáváme dvě noci a pomalu se seznamujeme s místním životem, je to tu fajn. Večer nás čeká opravdu úžasný západ slunce nad jezerem a na druhý den si vyšlápneme po okolních stezkách a Matúš se jako hrdý slovenský jinoch zapomene namazat „opalovákem“ a skončí spálený jako „paradajka.“ Let´s roll baby.

 

Den 2. – 15.07.2017

Asi jako všichni členové posádky, jsem se absolutně nevyspal. Řekl bych hlavně díky takovému stresu z neznáma a z toho, co nás čeká. RV (pro další účely textu chápej obytný vůz aka karavan) je to prostorné, což o to, ale kdo bude tu loď řídit? Snažíme se mexikáncům vysvětlit, že jsme si objednali daleko menší RV a ti jen v klidu dodávají, ať si to vyřídíme s manažerem. OK, manažer David se po chvíli ukazuje, opět se mu snažíme vysvětlit, že tenhle autobus vypadá trochu jinak (asi tak jako když místo čtyřkolky dostanete hummera) a namísto původních 26 stop má údajně 30 – 31 stop (později se ukazuje, že spíše ještě o něco více – 35). Žádné jiné RV nemá, prachy má již na účtu, takže jsme vystaveni situaci ber, nebo nech být a přijdˇ o všechny love.

Pedro jakožto zkušený řidič se musí společně s bráchou a Márou ujmout kormidla, moje řidičské schopnosti jsou daleko omezenější a při troše štěstí bych trefil hned bránu na výjezdu, takže kluci, díky. Kluci mexikánci společně s Davem mají vcelku podivný systém podnikání, benzín chybí, plyn chybí, vybavení chybí. Na náš popud nám dovezou alespoň základní vybavení a v jejich zásobách kuchyňského vybavení bereme, co se nám bude hodit. To by se u standartních půjčoven typu Cruise America apod. rozhodně nestalo.

Absolvujeme krátkou instruktáž a s Pedrem za volantem vyrážíme směr Wallmart pro zásoby. Wallmart a One Dollarové Shopy se stanou na dalších několik týdnů našimi nejoblíbenějšími obchody. Ou a ty sandwiche v místních občerstveních, to je něco, to by se v ČR mohli učit, jak na to, doslova symfonie chutí.

Zásoby máme a jedeme na freeway směr Sacramento a cílovou destinací je úžasné Lake Tahoe ležící na pomezí Kalifornie a Nevady. Skoro celou cestu díky jet lagu prospím a probírám se, až když se prodíráme horskými cestami směrem k obrovskému jezeru Lake Tahoe s úctyhodnou plochou 495 km2. První výhledy do krajin dávají tušit, že celý výlet bude úžasným zážitkem, asi bych ta rozlehlá skaliska pokrytá stromy a sněhem, řídce osídlená údolí a výhledy do nekončící krajiny neměl prozatím k čemu přirovnat. Přírodní skvosty! Vypadá to, že se Pedro s naším autobusem již celkem slušně sžil a tak po horských cestičkách doputujeme k našemu kempu Camp Richardson u Lake Tahoe.

Dostáváme mapku s plánem areálu, přidělené místo na RV, parkujeme, napíchneme se na síť, zabezpečíme auto pomocí moderních zabezpečovacích technologií ve stylu: „Matúš, podej nějaký klacek, ať můžeme zabarikádovat okno“ a Matúš vezme první klacek, který uvidí, ten padne na milimetry přesně do okna, doslova gamblerské štěstí začátečníka.

Jdeme se podívat k vodě a odměnou je nám krásný západ slunce hýřící neskutečnými barvami od sytě oranžové po sytý odstín fialové, no už věřím těm americkým instagramerům, že tu oblohu na fotkách extra nemusí dobarvovat. Zasloužený odpočinek a chillin na pláži je doslova božskou manou pro duši. Něco při pozorování západu slunce zakousneme, vypijeme a jdeme dospat časový posun.

Zajímavostí jsou klasická americká obrovská auta ve stylu Ford F – Series pick-upů, za kterými ještě tahají obrovské obytné přívěsy, které zaparkují v kempu a autem se pak lépe dostanou všude oproti nám s RV.

Den 3. – 16.07.2017

Konečně se dnes cítím celkem odpočnutý, hurray! Adél celkem pobolívá hlava, ale zbytek posádky je v pohodě. Při snídani u kempové lavice kolem lítají veverky a vůbec se nebojí, už jsou otrkané a zvyklé na lidskou přítomnost. Chovají se dost podobně jako třeba ty v londýnských parcích, a dožadují se svého přídělu. Kolem nás profukuje příjemný studenější vítr, zatímco testujeme ovesnou kaši od šéfkuchaře Vojty. Mají tu vše tak příšerně sladké, že se téměř při každém soustu kaše křiví úsměv. Rozhodujeme se, jaký výšlap absolvujeme a vypadá to na lehký hike do okolních hor a k jezerům.

Shuttle busem jsme se dostali kolem Lake Tahoe k menšímu výstupu na Eagle Lake a Eagle Watterfalls. Pár metrů od silnice se nalézá několik vyhlídkových míst na pod námi se třpytící Emarald Bay of Lake Tahoe. Pár metrů od nás jsou i krásné vodopády, tak nějak mi přijde, že je člověk jakoby daleko blíž přírodě než kdekoliv jinde, čistě pouze takový osobní pocit.

Po kochání se okolními výhledy na sluncem zalitý Emerald Bay a přilehlé hory jsme se vydali na výšlap k Eagle Lake, který trval něco lehce přes hodinku a odměnou nám bylo ledové zchlazení v křišťálově čistém jezeře. Zatímco se bavíme mezi sebou, slyšíme „Nazdar Češi“, jé nazdar holka. Bohužel už si nevybavím jméno, ale první Čech, kterého jsme potkali. Holčina žije již pár let v San José a je tu šťastně provdaná. Tak jo, mějte se fajn a ať se vám tu líbí! Díky a opatruj se také, třeba někdy naviděnou.

Zvažujeme ještě výšlap k výše položenému jezeru, a tak se vydáme na cestu a potkáme Davida, místního „aborigince“, který nás vyvádí z našich naivních představ o délce treku. Prý další dvě hodiny a pak ještě 6 dalších k silnici, kam jsme měli namířeno. Ok s našimi žabkami na nohách, Matúšem bez opalováku, co už chytá barvičku opékaného prasátka, bez jídla a s minimem pití, to asi není dobrý nápad. David je jako ostatní místní, očividně vidí, že nejste úplní Američani, pozdraví a chce se s vámi bavit. Czech republic oh, I know. Jsem překvapen.

Jdeme tedy zpět k silnici stejnou cestou, jako jsme přišli a bereme shuttle bus zpět do kempu. Mít tak ještě více času, tak naprosto dokonalým zážitkem musí být alespoň dvoudenní trek do hor a k jezerům. Noční obloha je tu neuvěřitelně čistá a jsem si jistý, že brzy spatříme Milky Way (tu oblíbenou sladkost určitě ne, ale mléčnou dráhu). Brácha dělá dobrý skutek a „pozve“ na dvoudolarovou jízdu shuttlem jednu místní, co nemá cash. Po cestě se dozvídáme, že šla PCT trail, ou to by byl neskutečný životní zážitek absolvovat tento trek.

V kempu brácha připravuje legendární americké meatballs (masové koule) k pozdnímu obědu, pořádně se tedy nadlábneme touto americkou klasikou. Pomalu poznáváme jednu z největších výhod pojízdného auta a to je kuchyně, uvaříte si, kdy chcete, co chcete, což jsme docenili hlavně v dalších částech výletu. Ušetříme za jídlo v restauracích nebo alespoň ochráníme své zdraví před každodenním fast foodem.

Lake Tahoe nás láká ke koupání a zbytek odpoledne se „otužujeme“ u jezera, protože je fakt docela studené. Matušovi uchází nafukovací matrace, což v pohodě glosoval, že spaní na zemi je vlastně OK. Matrace tedy posloužila jako lehátko na vodu a odhalené díry již zbývá jen zalepit a Matúš může v klidu spát v „povznášejícím se“ stavu.

Po cestě zpět se stavíme s Adél pro zmrzlinu, ale očividně ne tak ledajakou, protože fronta na ní se táhne daleko po chodníku. Když vidíme vycházející zákazníky s největším zmrzlinovým kornoutem, který jsem v životě viděl, asi to dle toho bude stát za to. Označení na tabuli ve znění „One single scoop“ čili „jednolžícový pohár“ bych přirovnal přibližně ke 12 ti kopečkům, které dostanete tady v naší kotlině. Kona Coffee a Butter Pecan budiž obludnou večeří, ještě že Adél trochu pomůže.

V kempové recepci zkoušíme na Internetu hledat kempy pro naši další cestu, co ještě nemáme zarezervováno. Počáteční trampoty s ledničkou, která nechtěla chladit, jsou snad již za námi a snad již bude poslušně fungovat. Matt, místní specialista na kempování a trekování, nám v recepci přihazuje ještě několik tipů do naší další destinace v Yosemitech, hlavně: „have fun guys“.

Večer zakončíme pořádným táborákem z posbíraných větví z lesa, kde kempujeme a za chvíli již sladký spánek. Jet lag asi ještě nezmizel …..