Ranní výstup na Angels Landing v Zionu může být pro někoho doslova nebezpečným adrenalinovým zážitkem, stačí jedna větší chyba a je konec. Naštěstí jsme velmi opatrní a spolehlivě se přidržujeme řetězů a cesta na vrchol je pro nás „zkušené horaly“ celkem jednoduchou záležitostí. Být nahoře sám, tak na člověka dolehne absolutní velikost přírody a malost člověka, malichernost všedních problémů a blízkost Nirvány. Přejíždíme do Bryce Canyonu a blížící se bouřka nás vyžene do dnešního kempu, no není to nádhera?
Den 14. – 27.07.2017
Budíček! Opět se na chvíli proměním v prudérního diktátora a všechny vykopávám z postele „už“ o půl sedmé, abychom se vyhnuli největším vedrům a masám výhleduchtivých turistů. A ven z těch postelí! Když už diktátor, tak se vším všudy :)!
V 7:15 nasedáme na kyvadlovku a s probouzejícím se ránem se dostáváme mezi prvními ke Grotto Stop, odkud vyrážíme vzhůru za ikonickým trekem linoucím se k nejkrásnějšímu výhledu široko daleko, Angels Landing. Většina trasy je díky mému „diktátorskému“ plánování naštěstí ve stínu, opravdu bych to nechtěl jít během poledne. Stoupání vzhůru po serpentinových uličkách se brzy mění ve skalnaté a pískovité cestičky a okolním výhledům je prakticky nemožné se ubránit. Doposud příjemné skalnaté cestičky se rázem začínají měnit ve stoupání po skaliskách s pomocí řetězů a od propasti do několikasetmetrového pádu nás dělí jen pár čísel, no člověk si tady musí dát opravdu pozor.
Jak může být výstup pro někoho náročný, ilustrují i tváře lidí zápolících se svým strachem společně s lidmi, kteří raději zůstali před touto nejnáročnější trasou sedět na šutru a čekají, až se jim navrátí zbytek výpravy. Někde v půlce výstupu nesmí chybět vzájemná motivace ostatních hikerů, kdy slečna na odpočívadle v panickém strachu vykládá kamarádce, že je z Evropy a že tam nic takového není! Easy, you can make it (zvládla to :) ).
Posledních pár metrů k ikonickému výhledu a před námi se rozprostírá údolí Zionu z obou stran obklopené mohutnými načervenalými skalisky. To jsou přesně ty chvíle, kdy je potřeba si sednout na prdel, zavřít pusu a nechat na sebe působit tu výjimečnost okamžiku (díky bohu, že tu není moc lidí). Jen ty proklaté veverky jsou schopné se vám téměř ztratit v batohu, jak prahnou po vaší svačině.
Cesta nazpět je poněkud obtížnější vzhledem k tomu, že dav začíná houstnout (což je dobrý důvod jít na hike opravdu co nejdříve) a musíme se tak na řadě míst potýkat s nepříjemným uhýbáním ostatním hikerům a samozřejmě i nahoru se jde přece jen lépe, že? Někteří turisté se raději na řetězech jistí karabinami a lany.
Když se vracíme zpět do kempu, tak se nestačíme divit obrovské frontě lidí, čekající na odvoz autobusem do tajukrásných zákoutí Zionu. Prý je to tak na dvě hodinky, se dozvídáme, najednou je můj diktátorský přístup oceněn (ego neznatelně narostlo).
V návštěvnickém centru si koupíme pohledy, známky a posíláme pozdravy do Čech. Sortiment reklamních předmětů je obrovský, v Česku se mají turistické destinace ještě co učit, aby si každý odnesl něco z návštěvy turistického bodu.
Pomalu je čas oběda a tak si v naší pojízdné kuchyňce uvaříme něco k snědku a pomalu se vydáváme vstříc Bryce Canyonu. A teď už projedeme tunel v Zionu správně, nikoliv zbytečně jako včera.
Cesta převážně vyprahlým Utahem se začíná proměňovat, jako kdybyste vylili konev vody na vyprahlou poušť a začala tu růst tráva. Před Bryce Canyonem ještě leží Red Canyon, který by také stál za návštěvu. Nyní již v tónech písně Born to be wild dojedeme do Bryce Canyonu a projedeme si celou Scenic drive s vyhlídkovými body. Bohužel tu mají omezení na RV do délky 20 feet, což s naším zájezdovým autobusem pro stádo lidí, čtyři kuchaře, pokojskou a 8 domácích mazlíčků nesplňujeme, ale tam se podíváme zítra kyvadlovou dopravou.
Blížící se bouřka nás pomalu varuje, že bude čas vypadnout.
Já: „Viděl jsem slušnej blesk.“
Mára s bráchou: „Jak vypadá nevychovanej blesk?“ :D
Z posledního bodu Yowippa point je možné vidět úžasné výhledy do ikonického Boyce Canyonu, to ale ještě nevíme, co nás čeká zítra :)
V kempu je bazén, jo to si samozřejmě necháme líbit.
Brácha: „Matúš, byl jsi někdy na sračky?“
Matúš: „Čo, jestli som mal sračku někedy?“
