Návštěva nejznámějšího Upper Antelope Canyonu (Antilopí kaňon) nevyjde kvůli totální obsazenosti, tak bereme za vděk alespoň Lower Antelope Canyonem, který je stejně úžasný jako jeho výše položené dvojče. Hra světel, stínů a barev vytváří perfektní podívanou. Navečer si jen tak posedíme u Horseshoe Bend a vyčkáme temné noci, než se vydáme zpět do kempu.
Den 19. – 01.08.2017
Ráno se dozvídáme, že na prohlídku Antelope Canyonu (Upper – ten, který je snad na všech fotkách) je zapotřebí mít rezervaci, a my ji, co? Nemáme … I přesto zkoušíme své štěstí, ale stejně pro nás místo nemají a tak bereme za vděk Lower Antelope Canyonem, místo bude kolem 13:00, super.
Než nastane hodina H, tak doplňujeme zásoby ve Wallmartu, projedeme si město Page a pokoušíme se sehnat náhradní díl stínítka, co Matúš tak skvostně rozbil. Na parkovišti u Lower Antelope Canyonu (písečná pláň) vedle nás shodou okolností také parkují Češi, jsme holt takový neposedný národ, což je dobře. Čekání si zkrátíme obědem a Pedro se pokouší opravit klimatizaci, bohužel marně.
Antelope Canyon se opět nacházejí na území domorodých kmenů Indiánů, takže America The Beautiful kartu si můžeme schovat a vytasit doláče. Že by tady měli zmáknutý systém, to se říci nedá. Roztřídí vás do skupinek a každá skupinka má orientační čas, kdy bude odcházet. Musíte však dávat pečlivě pozor, aby vaše skupinka neodešla bez vás, protože už nikdo nikterak nehledí na to, jestli jste přítomni, nebo ne.
Po dlouhém čekání v přístřešku, který alespoň trochu tlumí všudypřítomné horko, se konečně dostáváme na řadu a pomalu sestupujeme po schodech do kaňonu s naší indiánskou průvodkyní. Sluneční paprsky s ojedinělou strukturou skal vytvářejí opravdu nádherné scenérie, tančící paprsky na skalách mění fialovou v oranžovou a naopak. Některé skalnaté výběžky připomínají zvířata, což nás nechala průvodkyně hádat, ale málokdy jsme se opravdu trefili do toho, co má skála připomínat. Do kaňonu se chodí ve skupinách s časovým odstupem, aby tam nebylo najednou namačkáno spousta lidí, ale i tak to většinou brání v získání fotky, kde nikdo není. Nutno dodat, že šílený Číňani jsou pro originální fotku schopný udělat naprosto vše (předběhnout několik skupin a zběsile se fotit ve všemožných pozicích … crazy guys).
Po Antelope Canyonu bere brácha s Pedrem útokem barbershop a my s Adél vezmeme zavděk osvěžením ve Starbucksku.
Další útok na Horseshoe Bend dopadne stejně jako včera, tedy téměř zase pozdě, slunce je však ještě na obzoru, takže: „mise splněna.“ Nějakou fotku tak ulovíme a dál čekáme, až se místo vyprázdní fotochtivými nadšenci a jen tak chillujeme na okraji kaňónu. Když už vše téměř zahalila tma, šineme se pomalu zpět a všímám si podnapilé akrobaticky nadané holčiny, která balancuje na okraji propasti, nó holka, ty teda válíš. Jo, dnešek byl super den, stejně jako všechny ostatní dny tady.
