Jak zpívá ve slavné písní Scott McKenzie: „If you´re going to San Francisco … „ , kytky jsem sice neměl, ale prostě vám ta píseň v hlavě hrát bude, když je spojená se San Franciscem. U Gloden Gate Bridge kupodivu nebyla mlha, takže jsme celkem viděli i na Alcatraz v dáli. Trošku chillu na tomto ikonickém místě a vzhůru prozkoumat zbytek San Francisca! Chinatown, Downtown a samozřejmě nesmí chybět projížďka legendární starou otevřenou tramvají Cable Car. Večer již na nás trochu doléhá nostalgie ze zítřejšího odletu, ale ještě si těch posledních pár hodin užijeme.
Den 29. – 11.08.2017
Wohou, to byla párty … Ale zdatně jsem únavou odpadnul do postele jako první, takže jsem na nohách dlouho před ostatními a na dlouho také sám. Efektivní využití času? Uklidit bordel po včerejšku a uvařit oběd, Jamie Oliver se Zdendou Pohlreichem by čuměli.
Jako tradičně je největším problémem vzbudit Pedra, protože toho prostě jen tak něco nevzbudí. Světlo, mlácení polštářem, budík, nic. Shodit z postele, Šípková Růženka je vzhůru!
Pokud jste viděli Vyšehrad, což by měl vidět každý správný fanoušek fotbalu, tak ve stylu jednoho z prvních dílů, kde „Julda“ budí po propařené noci „společnice“: „Vstávat holky, vstávat, jedu, jedu! Za chvíli je tady Jarda!“
Golden Gate Bridge už čeká!
Vojtův kamarád Martin, který nás vezl z letiště pro RV (pamatujete?), nám doporučil několik míst, odkud je možné spatřit Golden Gate v celé své kráse v nejrůznějších úhlech. Vzhledem k pozdnímu odpoledni však stíháme pouze jedno místo, a to v podobě Marin Headlands.
Zaparkovat tady auto je celkem výzva, ale nakonec se nám to podaří, když zrovna někdo jiný odjíždí. Na vyhlídce dokonce moc lidí není, takže hurray! Opravdu famózní výhled na ikonický most, který se postavil pouze za 4 roky a denně jím projede 110 000 aut, je opravdu nádherný. V hlavě mi zní píseň od Scotta Mckenzieho, ale nemám žádnou kytku do vlasů. Je zajímavé, jak člověk prožije chvíle, kdy vidí na vlastní oči něco, co viděl pouze z filmů, plakátů a seriálů. Teprve teď víte, že ta místa jsou skutečná, vlastně jako všechno v životě, pokud si to neodžijeme sami, tak jakoby se to nestalo.
V dáli je vidět Alcatraz Island odkud nedokázal žádný vězeň uniknout a přežít, i když se místy objeví zprávy, že někdo přeci jen přežil svůj úprk, ale není to 100% potvrzené. Dva kilometry ve studené vodě a ve velkých proudech asi nejsou opravdu jednoduchou záležitostí.
Je to tu krásné místo na takové poflakování a chillování, dvojice z Bostonu říká, že San Francisco je nejkrásnější město v celých USA. Má prostě specifické kouzlo, město v kopcích, chvíli nahoru, chvíli dolů.
Matúš nás po cestě do města zase naučí něco nového, jó Slovenština, to je jazyk. „Čo je to tam, šmýkačka?“ Kdo by tušil, že tím myslel skluzavku, že jo?
Chinatown je pěkné, ostatně jako Chinatown všude jinde ve velkých městech. Zrovna tu prochází nějaký průvod (oslava nebo něco takového) s papírovým drakem, nakoupené pohledy a suvenýry a „kokot“ coffee ze Starbucksu, takže už jenom slavná stará tramvaj projíždějící ulicemi San Francisca zbývá k vyzkoušení.
Procházíme kolem slavné Lombard Street, která je nejstrmější ulicí na světě a u Hyde Street Pieru na nás čeká celkem dlouhá fronta na proslulou jízdu tramvají. Starší paní nám nabízí ke koupi lístky i s místem ve frontě, prý někam spěchají, takže super. Kupujeme a ušetříme asi tak hodinu stání ve frontě. Takže čekáme zhruba necelou hodinku maximálně a s větrem ve vlasech si vychutnáváme výhledy na cestu San Franciscem.
Po cestě zpět na „barák“ se stavíme do Wallmartu, paradoxní je fakt, že je to stejný Wallmart, ve kterém jsme na začátku cesty dělali prvotní zásoby na trip. Hershey´s čokolády a další suvenýry jako dárek z výletu a můžeme vyrazit zpět.
No a čeká nás poslední noc, než zamáváme San Franciscu. Nemůžu věřit, jak to všechno uteklo, čas je však neúprosný ke všem stejně, je to ta jediná spravedlivá veličina v celém vesmíru. Ale zase když člověk zažívá nové zážitky, tak si připadá daleko více naživu než jen v případě každodenní rutiny.
