Co se neobjevilo na FBíčkovém portfoliu v roce 2015.
Ne všechny fotografie se objeví na mém portfoliu na výtvoru Marka Zuckerberga (čti „Cukrblika“ – (pokus o vtip – hahahaha)) a tak máte možnost shlédnout tyto neobjevené perly v tomto příspěvku. A nechte mi dole třeba koment, jak se Vám líbí nebo nelíbí :).
2015 – Rok, kdy jsem zvládl 365ku!
Rok 2015 byl rokem, kdy jsem si stanovil, že každý den vyfotím alespoň jednu fotku mobilem (vystřídaly se tuším 3 :/) a „švihnu“ ji na Instagram. A já jsem to dokázal, hurray! Nějaké dny byly fakt kritický, že už nevíte, co máte vyfotit, když se chvíli motáte v jedné situaci a pár dní je takřka stejných (zkouškové například). Ale něco se vždycky objevilo :) . Když na to koukám zpětně, tak jsem moc rád, že jsem to zvládnul a při pohledu na fotky se mi jednoduše vybaví ty hezké chvíle. Pojďme se na to podívat.
Leden:
Víkend trip – Bohutice, Valtice, Lednice – To je Morava „bro“
Další trip a nezveřejněné fotky z loňského roku se dostávají na světlo světa. Tentokrát jsme vyrazili na Moravu do Bohutic odkud jsme vyráželi poznávat Znojmo, Lednici a Valtice. Znojemské podzemí stojí určitě za návštěvu. Bohužel jako řada měst je náměstí ve Znojmě poznamenané „komančským“ stavebním boomem a náměstí kazí „obchodní dům“. Lednice a Valtice, to snad ani nemusím představovat :). V Lednici jsem si u minaretu vyzkoušel, jestli by ze mne mohl být Robin Hood a s trochou tréninku bych trefil i klíčovou dírku (musel by ten luk mít automatický zaměřování a střílet sám :D ) Fotky opět níže.
Víkend trip – Opatov
V létě 2015 jsme byli s Ríšou a Bárou na víkend v Opatově, odkud jsme vyjížděli do okolí. Koupali jsme se v lomu v Horní Cerekvi, navštívili Třebíč, Telč a cestou zpět Jihlavu a Žďár nad Sázavou. Fajn relax víkend to byl. Třebíč příjemně překvapila a Telč naopak trochu zklamala možnostmi návštěv památek a kulturních akcí. Poznámka pro mne: Dělej ty příspěvky hnedka, jak je nafotíš, jelikož skoro po roce už si nebudeš téměř nic pamatovat :)!
Červencové Chorvatsko 2015
Tento příspěvek bude trošku retrospektivního charakteru do již uplynulého léta. Vydali jsme se na Plitvická Jezera, kde se na pár místech natáčel Vinettou , avšak majoritní část byla točena v NP Krka. Dá se říci, že Plitvice měly pouze „pár štěků“. Na místo jsme dorazili již ráno kolem půl 8 a dovnitř jsme se dostali lehce po 8 hodině. Avšak začínající fronty na sebe nenechaly dlouho čekat a bylo jasné, že návštěvníků bude spousty. Slunko se již od rána pořádně snažilo prohřívat krajinu a brzo byla každá chvilka ve stínu vítaná. Cestou Vás čeká spousty krásných vodopádů, křišťálových jezer, zátok, rybiček, vyhlídek a spousty dalších příjemných výhledů do krajiny. Cestou přejedete největší jezero Kozjak lodí a po svých dojdete až na konec určené trasy nad jezero Galovac, kde se můžete občerstvit. Cesta až sem nám zabrala cca 4 hoďky s tím, že jsme se kochali krajinou a nikam nespěchali. Vyprahlí jak Sahara jsme doputovali k bufetu, kde jsme všemi deseti vzali 1,5l vody s cenou srovnatelnou s „Plzničkou“ na staromáku či u Pražského hradu. Ale s tím se musí počítat (:. Zpátky jsme se svezli TrainBusem, který obsluhuje checkpointy a můžete využít i těchto služeb. Po poledni byl již park zaplněn lidmi a tak místy se dostat k výhledu na krajinu z vyvýšeného místa bylo mnohdy docela problematické. Celkově jsou Plitvická Jezera nádherným místem, které určitě stojí za to navštívit a pokochat se jejich krásou. Po návštěvě jezer jsme dojeli zpět do Brna, na chvíli si zdřímli (asi tak 3 hodinky) a kolem 4 ranní jsme se vydali zase na cestu a tentokrát … do Chorvatska. Původním plánem bylo, že se necháme vysadit někde v Rakousku a počkáme na Ádi rodiče, s kterýma jsme nabírali směr Istrie, ale řidič busu byl tak rychlý, že přijatelnější varianta bylo vzít to přes Brno. V Istrii jsme zakotvili v Novigradu, ubytování sehnali na místě za slušný peníz a konečně se vyvalili do moře. Což mi připomíná, že Plitvice mají jedno velké mínus a to, že je nemožné se někde zchladit ve vodě. Na druhou stranu, asi i hlavně proto je voda tak křišťálově průzračná. Díky oblázkovým plážím byla voda poměrně čistá a teplá tak, že ani nedokázala zchladit. Navštívili jsme ještě Vrsar a Pulu, nabízející příjemnou podvečerní a historickou atmosféru. Celou dobu bylo krásné letní počasí, takže lehárko a pohoda. Při odjezdu se počasí skokově zhoršilo, takže Timing na vybrání data ideální! Celkově Istrie je velice příjemným a celkem klidným místem na relax.
Krátký příběh jejich dne – Terča & Pepa
Říjnový Londýn – 2015
V půlce října jsme na pár dní odcestovali do Londýna k přátelům. Opustili jsme deštivou Českou republiku a přistáli na letišti v Luttonu s oblačným počasím, které vydrželo od středy až do pondělí a nespadla ani kapka! Hned na letišti začala sranda, jelikož jsem musel úředníkovi vysvětlovat, jaktože s námi cestuje osoba mladší 18 ti let ( brácha naší kamarádky ) a že se nejedná o únos. Vše jsme si vysvětlili a přesunuli se EasyBusem do centra Londýna. Navečer jsme vyrazili podívat se na noční Londýn – ( ve dne už se Vám bude zdát nudný (: ) a má obrovské kouzlo. Podél řeky běhá spoustu otužilých běžců, jakožto skoro v každém parku. Druhý den jsme navštívili St. Paul Cathedral, ve které jsme strávili snad 3 hodiny s AudioGuidem, který je opravdu skvěle udělaný. Opravdu úžasné, že tak monumentální stavbu zvládli udělat během 17. a 18. století. Rozhodně si nenechte ujít vyhlídku z poslední galerie, která se určitě vyrovná vyhlídce z London Eye. Potom jsme museli vyhledat Bank of England a vyměnit si staré bankovky za nové. Prošli jsme se k Tower Bridge, zapluli do Starbacksu na turistickou poradu, vyrazili k Tower Of London a došli se podívat do Tate Modern. Jelikož se jedná o galerii moderního umění, tak to byla rychlá prohlídka. Den jsem zakončil ve Stratfordu na Fish&Chips a Áďa na řeckém gyrosu. Další den jsme dojeli k Hyde Parku, mrkli na Royal Albert Hall, střídání stráží u Buckinghamu, sešli se s kamarády z hometownu, s kterými jsme si prošli Londýn k Oxford Street, zajeli se nadlábnout do „crazy punk place“ – Camden Town, kde si přijdou na své opravdu všichni. Návštěva nástupiště 9 a 3/4 po cestě nesměla chybět, díky tomu, že jsme literárně odkojeni na Harrym Potterovi. Posledním bodem byla návštěva domácího svatostánku Arsenalu a to již pár let fungujícího Emirates Stadium. Je to kolos jak hrom, příště určitě na prohlídku dovnitř! Den jsme zakončili u Pavči s Martinou, kde jsme se statečně prali s Tatranským dědictvím. V sobotu nás čekal zápas Championship – Brentford – Rotterham. Bohužel na Premier League bylo tento víkend nemožné sehnat lupeny. Byl to fajn zážitek, ale trochu jsem čekal bouřlivější atmosféru a support domácích, což mne trochu zklamalo. Příště už dopadne Premier League! Poslední den nás čekal prosluněný Greenwhich Park. Krásný obrovský park, na relax úplně stvořený! Pak jsme si prošli boční uličky kolem Oxford Street a vydali se pomalu zpět, jelikož nás čekalo vstávání o půl 4 ráno na taxi do centra a EasyBusem hurá na letiště. Vstávání nebylo zase tak hrozný, ale po příletu do Brna a vyházení špinavých věcí následoval zasloužený celodenní spánek (:.
Obrovský dík patří Joshovi s Lenkou a Pavlovi s Martinou, THANK YOU GUYS!
Zářijová Paříž – 2015
Ke konci září jsme navštívili nádherně prosluněnou podzimní Paříž a stihli jsme toho docela dost. Snažil jsem se udělat krátký „výcuc“ fotek, ale i tak jich je poměrně dost. Jestliže si to prohlédnete vše, tak Vám gratuluji a zároveň děkuji za trpělivost. Jestliže se chystáte do Paříže někdy, tak je určitě dobré udělat si seznam všeho, co byste rádi viděli, i když jedete s CK, tak se dá domluvit, že si den strávíte po svém a večer se sejdete na meeting pointu, což je super varianta pro všechny, kdo se rádi ztratí a pokusí se poznat sami město na vlastní pěst. Fajn věc je, že na většinu památek je vstupné do 25 let ( včetně a pokud jste občan EU ) zdarma. Takže je možnost ušetřit vcelku značné množství peněz za vstupy a investovat je do dalších zážitků. My jsme navštívili notoricky známá místa Paříže jako Notre-Dame, Louvre, Sacré-Cœur, Versailles, Eiffelovu věž, mrakodrap Montparnasse s nočním výhledem na Paříž a další. Paříž se musí zažít!
Krátký příběh jejich dne – Markétka & Vašek
Byl to krásný letní horký den, kdy si řekl Vašek s Markétkou své ANO v kostele v Borové. A retrospektivně se na něj můžete podívat :).
Krátký příběh jejich dne – Bára & Ríša
Pokračuji ve vlně zveřejňování fotek z minulého roku a mám tady svatbu Barči a Ríši. Jelikož jsem fotil jen něco málo ráno a pak novomanželské fotky a zbytku jsem se účastnil jako host, tak těch fotek nebude moc :).
Krátký příběh jejich dne – Monča & Ondra
Káťa s Pavlem budou brzy doma tři (:
U Káti s Pavlem doma bude brzy veselo, jelikož jim přibude třetí (tedy čtvrtý – ještě pesan Keks) člen domácnosti (:. Před rokem v květnu jsem jim fotil svatbu a po roce již budou tři, tak jsme udělali pár fotografií v očekávání.
Oświęcim
Včera jsem zrovna na stránkách Sport.cz četl, že američtí a finští hokejisté navštívili Osvětim, tak jsem se konečně dokopal k přidání příspěvku z naší návštěvy Osvětimi. Ke konci března jsme navštívili Osvětim a ke komplexu vyhlazovacích táborů v Osvětimi spadající Březinku (Birkenau). Osvětim byl komplex tří táborů – Auschwitz I,II a III. Pod pojmem Osvětim, se většinou rozumí Auschwitz I. Myslím, že historii by měl každý člověk znát, jak napsal George Santayana ve svém díle The life of reason: „Ti, kdo se nepoučí z historie jsou nuceni si ji opakovat“. Před branami komplexu jsme potkali v té době budoucí projíždějící americké vojáky, kteří po pár dnech projížděli Českou republikou. No, co Vám budu povídat, ta místa jsou opravdu děsivá. Avšak díky obrovskému počtu lidí absolvujících prohlídky na nás skutečnost nacistických zločinů nedoléhala tolik, jako kdybychom prohlídky absolvovali naprosto sami v opuštěných táborech. Při pohledu na zaplněnou vitrínu plných ženských vlasů (2 tuny), které se vozili do Německa a vyráběli se z nich různé tkaniny a koberce, mráz přes záda přeběhl. Taky jsem netušil, že vyvražďovací nástroj Cyklon B byl původně insekticid určený k dezinfekci. Cyklon B byla křemelina (takové drobné krystalky) nasycená kyanovodíkem ze které se po otevření začal uvolňovat toxický kyanovodík, který do deseti minut přivodil smrt. Myslím, že Osvětim je jedno z míst, které si zaslouží Vaši návštěvu a pozornost díky její historii.
Pár faktických údajů na závěr:
Průměrná délka života v táboře Birkenau je 3 měsíce.
Průměrná váha v táborech je 25 Kg.
Přibližně 1 100 000 zavražděných mužů, žen a dětí v Osvětimi.
Pro doplnění si informací o Osvětimi:
Osvětim na wiki
Den osvobození Osvětimi
Dokumenty týkající se Ovětimi
Smrt si říká Osvětim
Zimní focení se Sabinou
Přes měsíc mne trvalo, než jsem našel chvíli času na upravení fotek. Nejtěžší oříšek byla zamýšlená levitace ( je poskládána asi z 10 snímků ) avšak nejsem s ní úplně spokojený. Příště budu lepší (:. Tak tady je výsledek.