Celkem zasekanou Pacific Coast Highway se ze San Diega blížíme k Los Angeles a před městem andělů si uděláme zastávku na surfařské Huntington Beach. Nachytáme trochu bronzu, poznáme, co to znamená pořádný mořský zpětný proud a pod krásně zbarvenou podvečerní oblohou dojedeme do našeho dočasné útočiště. 

Den 23. – 05.08.2017

Huntington Beach před Los Angeles, to si necháme líbit. Cesta tam přes legendární Paciffic Highway 1 je docela zdlouhavá, protože je šílený provoz a vše se táhne od semaforu k semaforu. Ale ty výhledy na oceán jsou krásné!

Konečně jsme na místě, ale chvíli trvá než nalezneme místo k zaparkování, protože je to tu celkem natřískané. A když tady není místo, tak si ho prostě uděláme, že jo?! Za chvíli nás už po cestě přes širokou pláž ovívají vlny Pacifiku. Ne nadarmo je Huntington Beach oblíbenou lokalitou místních surfařů. Na vlnách, jako jsou tady, se musí surfovat jedna báseň. O velikosti vln a vlastnostech zpětného proudu se přesvědčí i Mára, kterého jedna vlna doslova smete a než se s vypětím všech sil dostane na pláž, chvíli to trvá. S ledovým klidem však glosuje, že to prostě nešlo stylem prsa, tak si musel vzpomenout na kraula. Jak poznamenal brácha, kdyby to někdo vyfotil, byla by to výborná fotka. Osamocený Mára, všude samá voda a vlna nad ním, Czech Press Photo kandidát?

Místní „Mitch Bjůkenen“ nás připlave odtáhnout zpět ke břehu, a upozorňuje na silný zpětný proud, o čemž jsme se již měli šanci přesvědčit. Opravdu to má sílu, to jsem nikde jinde nepocítil.

Matúš na slunci rychle chytá barvičku a tak se raději nechá celý zahrabat do písku. Není nad tak účinný opalovák. Po cestě do Los Angeles ještě doplníme zásoby v místním Wallmartu a zasekanými freeways se dostaneme do RV parku, kde nám tvrdí, že rezervaci nemáme, ale my víme, že máme! Už víme, kde je chyba, ve velikosti karavanu samozřejmě. Místo máme, dohodneme se, co podnikneme zítra, uděláme si pozdní večeři a see you zítra.