Co by kamenem dohodil, tak by se dala zhruba popsat vzdálenost mezi dvěma národními parky Arches & Canyonlands. Oba jsou krásné, ale přitom každý je tak jiný. Do Arches je potřeba vydat se brzy, aby bylo k dispozici parkovací místo pro auto u nejoblíbenějších výšlapů, Delicate Arch je jedním z těch nejvíce profláknutých, kam míří snad každý návštěvník. Arches nabídnou nepřeberné množství oblouků a vystupujících pískovcových útvarů, zatímco park Canyonlands nás přivítá ohromným pohledem na krajinu tvořící kaňony.
Den 17. – 30.07.2017
Abych trochu popohnal ranní vstávání těch spáčů, připravím snídani a pak už následuje národní park Arches, kde si chceme vyšlápnout k Delicate Arch a dalším tamním zákoutím.
Tady je to téměř všude samá divočina, řada zvířat téměř na dosah ruky, když kolem nich projíždíte. Celá cesta parkem je zážitek, protože je to zase naprosto něco jiného než předchozí parky, které byly spíše kaňony, tady rostou pískovcové oblouky! Krásné pískovcové skály tak tvoří ojedinělé scenérie, jak už jsem zmínil, tak ne nadarmo se tento park jmenuje Arches, protože zde můžeme nalézt přes 2 000 ojedinělých oblouků.
V 9:01 přijíždíme k zaplněnému parkovišti, odkud vede stezka k proslulému Delicate Arch, kam míří snad každý návštěvník Arches. Na vyhrazených místech pro RV chytáme poslední místo, takže to bylo opravdu jen tak tak.
Pokud byste sem chtěli zavítat, což také vřele doporučuji, a ocitli byste se zde v sezóně, tak očividně v 9 ráno již nemáte šanci zde zaparkovat. Jak už naplněné parkoviště napovídá, tak to zde vypadá téměř jako v mraveništi. Po cestě potkáváme spousty Francouzů, ale i na Čechy a Slováky zde narazíme. Když procházím kolem jedné skupinky, chlápek pronáší: “chlapec je unavený“ (zrovna když zívám) a já kontruji, že unavený nejsem, ale že to vedro je celkem úmorné. Za tímto Slovákem přijela na návštěvu sestra s manželem ze Slovenska, protože se domů moc nedostane a již několik let zde žije v Coloradu v Boulderu.
U samotného Delicate Arch je to asi jako na Václaváku po Naganu v 1998, kdy jsme vyhráli zlatou medaili v hokejovém turnaji, takže si dokážete představit to množství lidí. Docela to kazí celkový dojem z toho místa. Chvilku se kolem procházíme, ale čekat frontu na fotku před samotným obloukem se nám moc nechce. Po cestě zpět ke karavanu zaslechneme několikrát češtinu, pravděpodobně nějaký zájezd. No ale nebyli by to Češi, aby se mezi sebou nejvíce ze všech skupinek nehádali …
V Arches ještě nakoukneme do Devil´s Garden a na Windows, což jsou opět pískovcové útvary připomínající okna s výhledem do krajiny. Ještě nás čeká dlouhý den a tak je potřeba dobýt baterky. Opět vyhrává blízký řetězec občerstvení Wendy´s. Pedro zvažuje půjčení „krosky“, ale cena 160 $ ho odradí.
Po vydatném fast-foodovém obědě nabíráme směr národní park Canyonlands, který je prakticky přes silnici, zhruba 45 kilometrů od Arches. Je zajímavé sledovat, jak jsou oba dva parky „přes silnici“ naprosto odlišné. V Arches jsou dominantou pískovcové útvary zatímco v Canyonlands kralují hluboké prolákliny, odtud i jejich jména.
Green Ring Overlook v nás probudí celkové ohromení nad tímto místem, které v úžas promění poslední navštívený vyhlídkový bod Scenic Drive v podobě Gand View Pointu.
Z této poslední vyhlídky je opravdu monumentální výhled na rozkládající se kaňony pod námi. Prostě a jednoduše „magnefficient.“
Cestou zpět konečně trochu prší a tak se i lehce zchladíme. Z čeho zdejší rostliny a zvířata berou vodu, těžko říci, ale celkově je tu kupodivu flóry a fauny celkem dost.
Když dojedeme zpět do kempu, čeká na nás opět jeden z doslova ikonických západů slunce, které září všemi barvami. Vypereme již hromadící se špinavé prádlo a zchladíme se v bazénu, přál bych vám vidět Matúše jak dělá stojku, ten kluk postrádá jakékoliv pohybové dovednosti :D. K véče naservíruji posádce Burrito alá co karavan dá a je čas okčekávat dobrodružství dalšího dne.
