Dnes nás čeká podívaná na Sekvoje, tedy na stromy jež se pyšní doslova „mamutími“ rozměry. V národním parku Kings Canyon potkáváme další výpravu z českých luhů a hájů, dostaneme se k impozantnímu General Grant Tree a bohužel v přejezdu do národního parku Sequoia nám brání uzavírky na General Sherman Highway. Po horských cestách se kodrcáme vyprahlou Kalifornií, až se konečně dostaneme do Three Rivers, kde máme kemp na další noc.
Den 8. – 21.07.2017
Ráno zavítáme na snídani ke strýčkovi McDonaldovi na stará dobrá míchaná vajíčka a kávu. Nestačím žasnout, kolik tady mají příchutí od každého slazeného syceného nápoje, asi 8 příchutí Coca Coly a dalších nápojů #SugarFree
Raději před limonádami utíkám a za chvíli nabíráme směr Fresno a národní park Kings Canyon, kde už na nás čekají nejvyšší stromy na světě, Sekvoje. Na zastávce ve Fresnu nás čeká generální nákup ve Wallmartu a zastávka v T-Mobile pro simku s daty. Po Fresnu a Kings Canyon NP máme v plánu projet General Sherman Highway do NP Sequoia a odtamtud do Three Rivers, kde máme ubytování.
Stoupání do Kings Canyonu dává našemu RV pořádně zabrat a za námi se tvoří kolony, takže každou chvíli musíme rychlejším autům uhýbat, abychom nebrzdili provoz. V Kings Canyonu se jdeme podívat na jeden z nejvyšších stromů světa, General Grant Tree. Po cestě narazíme na jednu skupinku Čechů, kteří shánějí někoho, kdo by je vyfotil. Jeden z jejich skupiny reaguje pohotově na náš příchod a říká holčině, která má foťák, ať to dá támhle Karloj (myšleno mne). A tak anglicky spustí, jestli bychom je nevyfotili. Říkám jasně, že jo. Klučina ihned přitakává, že měl raději s Karlem držet hubu, že nikdy neví, kde jsou další Češi :D. Už tu brázdí silnice skoro 3 týdny v autech a jedou opačným směrem než my, ale za to stejnou trasou. Samotný General Grant Tree je opravdu obrovský, ale možná bylo naše očekávání až přehnaně obrovské s tím, že jsme čekali ještě něco monumentálnějšího, ale 80 metrový strom s obrovským kmenem prostě musí udělat dojem na každého. Jsem zvědavý na General Sherman Tree.
Vydáváme se horskou dálnicí a průůůůser. V parkových novinách se dozvídám, že s naším RV bychom se v Sequoi nevymotali, protože máme prostě až moc velký autobus a díky rekonstrukcím na cestě nemáme šanci. Otáčíme tedy RV a potvrzujeme si raději všechno ještě jednou v info centru v Kings Canyonu, je to tak. Takže to musíme objet a do Sequoia NP jezdí z Three Rivers kyvadlovka, která je naší jedinou šancí.
Nekončících 31 mil klikatící se horské silnice je opravdu náročných. Ta holčina v tom info centru měla pravdu, když říkala, že je to malinko děsivá cesta, no Pedro si zařídí. Projíždíme cesty, které snad před námi nikdo neprojel, proti nám jede tak jednou auto za hodinu a nestačím se divit, kam nás to ta navigace všude tahá. Najednou se octneme uprostřed citrusového sadu, všude jen pomeranče, mandarinky a citróny. Pravděpodobně jsme v citrusovém ráji Severní Ameriky.
Asi po třech hodinách kodrcání se konečně dostáváme do kempu, kde nás uvítá celkem šílená recepční. Při čekání na ubytování si paní za stolem mocně „odkrkne“ po slušném doušku piva, což glosuje s životním nadhledem, „Sorry Im not a lady“. Jediné místo, kde se dá sednout, je před recepcí, tak si k nám ona „svá“ osoba přisedne a stane se bráchovým terčem nekončících vtipů, kdy nevíte, co mu můžete věřit a co ne. Pokud ho již nějakou chvíli neznáte samozřejmě.
Doprava do Sequoia NP je omezena pouze na místní kyvadlovou dopravu, malé RV a osobní auta. Přemýšlíme, jestli se do Sequoia parku vydat nebo ne, byl by to zase den navíc a zítra nás čeká několikahodinová štreka k Údolí smrti. Ráno moudřejší večera.
