Dnešní budíček ve 4 ráno opět potěšil naprosto každého, ale díky tomu máme bezpečně parkovací místo v Yosemite Villagge, kam míří snad každý turista. Přijedeme k Yosemitským vodopádům a při snídaní pozorujeme valící se gejzíry vody. Zahlédneme medvěda, vyšlápneme na Vernal Falls a další krásná místa zatímco se Matúš potácí, bůh ví kde, ale naštěstí cestu zpět ke karavanu najde a na místě únavou usíná. Při odjezdu zpět se těším na legendární Tunnel View, ale vidět je pouze všudypřítomný kouř. No nic, jedeme dál!

 
 

Den 7. – 20.07.2017

Brzký ranní budíček se již stává pomalu rutinní záležitostí a přijde mi tak, že jsme nespali snad ani dvě vteřiny. Ale dneska to naštěstí má svůj oprávněný a hlavně ověřený důvod, najít si parkovací místo v Yosemitském údolí. Do Yosemite Valley trvá cesta z Lee Vinningu něco mezi 2 – 3 hodinami a místní rangeři a pracovníci místního info stánku nám doporučovali, abychom tam byli nejdéle v 7, takže vzhůru na cestu.

Cestou pozorujeme z okna vycházející slunce, které si svými prvními paprsky razí cestu mezi hustým lesem a mohutnými skalisky. Příjezd za východu slunce do Yosemitského údolí je vskutku velkolepý, zaparkujeme RV přímo před výhledem na Yosemitský Upper vodopád, uděláme si v klidu snídani, tedy Mára se tentokrát chopí role šéfkuchaře a přímo ze schodů RV pozorujeme valící se vodu ze skalisek. Kolem chodí na cestách pro turisty srnky, prostě žádný stress.

Po snídani vyrážíme na opravdu kratičký výšlap (asi míli kolem dokola) ke spodnímu Yosemitskému vodopádu. Po cestě brácha jen tak mezi řečí pronáší, že by chtěl vidět medvěda, no a za chvíli asi 100 metrů daleko od nás se v lese prochází jeden kus medvěda hnědého. Pozor na to, co si přejeme, jelikož se to opravdu vyplní :).

U vodopádu už se pomalu začínají tísnit zástupy Asiatů, kteří tady celkem převládají. Ale později zaslechneme i slovenštinu. Matúš se rozhoduje, že si sám zajde výšlap na Upper Yosemit Fall, který má trvat 6 – 8 hodin, takže si dáváme ve 3 odpoledne sraz u karavanu. Vzhledem k bráchovým vydatným zkušenostem s Matúšem po Svatojakubské pouti, první co nás napadne je, že se ztratí, sežere ho medvěd nebo mu chipmunk klackem vypíchne oko a bude z něj jeden velký chodící puchýř. Tak ve 3 uvidíme, co se s Matúšem stane nebo nestane.

 

Po údolí jezdí kyvadlová doprava zdarma, takže nás převeze ke všem důležitým bodům a není potřeba jezdit autem. Dostáváme se tedy pomalu k našemu dalšímu výšlapu, tentokrát trochu náročnějšímu, kdy je cílem Vernal Falls, odkud je to případně ještě kousek na Nevada Falls, ale to uvidíme, jak na tom budeme. Cesta vede přímo k přepadu vodopádu, kam se dostaneme již poměrně „osvěžení“ od kapek vody tříštící se o přilehlé skály, ale to jenom umocňuje celkový zážitek. Cestou jsme potkali opravdu celkem starší lidi, odhadem třeba 70 let, kteří to zvládli až na vrchol. Pro ně to musí být opravdu náročné, smekám.

Samozřejmě nesmí chybět povinná skupinová fotka, se kterou nám pomůže jedna slovenka s přítelem. Chvíli pozorujeme nebojácné Chipmunky, kteří se všemožně snaží po návštěvnících vyloudit nějaké jídlo. Jednomu takovému Chipmunkovi se podaří ulovit ohryzek od jablka, spokojeně si ohryzek okusuje, zatímco na něj míří několik mobilů a foťáků jako na největší celebritu vystupující na červený koberec v Hollywoodu.

Další pokračování na Nevada Falls odkládáme, protože by to zabralo tam a zpět zbytečně moc času. Stejnou cestou se dostáváme zpět k RV, abychom zkontrolovali, jestli nám ho neodtáhnuli. Stále je na svém místě. Jedeme se podívat na dominantu Yosemitského údolí a to skalní stěnu El Capitan, kterou pokořil i náš výborný lezec Adam Ondra. Jak už jsem zmínil, tak v Yosemitech v době naší návštěvy hořelo a i v údolí již začíná být celkem nemilá „smogová“ situace, takže vrchol není ani pořádně vidět.

V obytňáku čekáme na Matúše a jeho slíbený příchod ve 3 hodiny. Kolem půl čtvrté se rozrazí dveře RVčka a v nich zcela zničený Matúš praví: „Som sa ztratil“. Takže, kdo si vsadil na to, že se Matúš ztratí, vyhrává.

Ke cti mu buď to, že na Upper Fall opravdu došel a výhledy z této výšky na celé údolí opravdu musely stát za to podle fotek, které Matúš ukazuje. Mára zhodnotil celkový dojem Yosemittských stěn opravdu kreativně, když pronesl, že Teplické skály jsou tak třetinové. Takže u nás máme alespoň 1/3 Yosemiite.

Těším se, až uvidíme legendární Tunnel View, kterým je Yosemitský národní park znám. Cestou však houstne všudypřítomný kouř a na parkovišti u Tunnel View není jediné auto, protože prostě není nic vidět. Jsou vidět pouhé obrysy El Capitana tyčícího se nalevo a Half Dome napravo. Horské cesty jsou opravdu úzké a místy se pod námi otevírají obrovské propasti, no ještě že řídí Pedro nebo brácha. Pomalu se dostáváme do městečka Oakhurst, kde na nás čeká další RV kemp.

Chvíli pokecáme se sousedem o životě v USA a rozdíly mezi lidmi na západě a na východě Spojených států, zápaďáci jsou prý milejší, ale o to horší řidiči. Večer zakončíme tématickým filmem Millerovi na tripu, no ještě že nic nepašujeme.