Rok 2015 byl rokem, kdy jsem si stanovil, že každý den vyfotím alespoň jednu fotku mobilem (vystřídaly se tuším 3 :/) a „švihnu“ ji na Instagram. A já jsem to dokázal, hurray! Nějaké dny byly fakt kritický, že už nevíte, co máte vyfotit, když se chvíli motáte v jedné situaci a pár dní je takřka stejných (zkouškové například). Ale něco se vždycky objevilo :) . Když na to koukám zpětně, tak jsem moc rád, že jsem to zvládnul a při pohledu na fotky se mi jednoduše vybaví ty hezké chvíle. Pojďme se na to podívat.

Leden:

Jak tak koukám, tak leden byl celkem zajímavý měsíc. Protančili jsme střevíce na tradičním Prvním plese (moment, já vlastně moc netančím, což bych měl určitě brzo napravit (už se o to snažím celkem dlouho a nikdy to nevyjde, sakra :) ) ), byli jsme se podívat v ještě zarostlých Lužánkách (později na exibici Švancary už nás tam nechtěli, ale o tom až v červnu tuším), oslavili jsme moje 25. narozeniny (bože ten čas letí, a už mi je 26, to už je skoro 30, no a pak brzo na důchod (hmm, stejně už žádný nebude, takže to je jedno :) ), docela jsme žili i kulturně (divadelní představení Darda (o čem to sakra bylo ? ), knížka Born to run mne tak namotivovala, že jsem byl jednou běhat, na tradičním utkání fanoušků Sparty a Slavie jsme obsadili v dresu Slavie výborné 2. místo (ze 2), tradičně výborný koncert kapely InéKafe byl fajn závěrem lednového dění společně se slušným nadlábnutím v brněnské restauraci The Immigrants (na Slevomatu bývají vouchery na dobrý burger menu, tak v rámci poznávání brněnských chutí zvažte návštěvu) a posledním dnem byla návštěva Pardubic s úžasnou kavárnou Caffe Bajer na Třídě Míru (to je prostě must visit place). Takže za mne jako dobrý :).

Únor:

S únorem přišlo taky konečně trochu zimní počasí. Hned první den se stihlo zimní vílí focení se Sabinou, které si můžete připomenout zde – focení se Sabinou. Oprášili jsme deskovku Dostihy a sázky z našich dětských let a samozřejmě jsem zcela určitě porazil Adél (jako by to bylo včera – Bazinga!). Krásné zimní počasí nás doslova vybídlo jet na výlet s panem Rendym na 9. Skal u Milov. Naše kroky dál vedly k sousedům na Slovensko do Bratislavy, jelikož jsem dostal od Ádi lístek na úžasný Cirque du Soleil, o kterém jsem už nějakou chvíli básnil. Představení se jmenovalo Quidam a bylo fakt skvělý po všech stránkách. Místy jsem pochyboval, jestli to jsou ještě lidi, díky nadlidské ohebnosti a pružnosti (nebo měli jen nevyléčený úraz, díky kterými získali takovou „deformaci“ ?). Po několika měsících mi došel skvělý objednaný popruh na foťák se svým logem a jménem – jsem označen. Ádě vše dopadlo U Apolináře dobře  – Thanks GOD :). Párkrát během února a března se stavil do Brna brácha, když měl cestu kolem.  Tak jsem mu ukázal, jak to chodí na naší „Alma mater“. V Poličce jsme snad poprvé nakoukli do Palačinky a dnes již zavřené kavárny ArtCaffé – škoda, bylo to docela příjemné tam. Dočetl jsem skvělý thriller – Já, Poutník od Terryho Hayese. Pokud máte rádi napínavou krimi story, která na Vás bude zanechávat stopy absťáku, když nebudete delší dobu číst, tak doporučuji. A únor zakončil „mystický“ koncert skupiny Zrní v Divadelním klubu v Poličce.

Březen:

Jarda Dušek se svým představením Čtyři dohody ve svitavské Fabrice nezklamal a opět nahlodal zakořeněné představy o životě a o tom, jak by se dalo žít jinak, lehčeji a šťastněji (o tom ten život hlavně je přece). Lužánky již mají zaseto a stadion se čistí od náletového plevelu, pěkný pohled. Absolvovali jsme výšlap na Lucký vrch s Rendou v rámci zocelení fyzické kondice a obdivování probouzející se přírody. Koncert legendárních The Subways (nářez!) v brněnské Flédě byl příjemný zážitek (Be my, be my, rock´n roll queen – no kdo by to neznal?). Planetárium v Brně mělo na programu Temný vesmír, kde jsme se dozvěděli spoustu nových faktů o vesmíru.  V litomyšlském music clubu Kotelna zahrála parádní koncert kapela Jelen (nebo to bylo moc panáků Jagermeistera a hrálo tam něco jiného?).  V Janáčkově divadle se představila taneční skupina Los Vivancos a bylo fajn vidět i trochu jiný druh kultury (díky, mami).  Počasí bylo příznivé i pro sněženky, což jsme se vydali zkontrolovat do sněženkového údolí k Vysokému lesu (všude sněženky, kdo by to byl řekl?). V knihkupectví jsem si všiml nové knihy od Tima Ferrise – Čtyřhodinový šéfkuchař a celkem se mi zalíbila, o čemž jsem se nezapomněl zmínit později na Vánoce a knížku jsem dostal (hurray!). Na příchod jara jsme se zašli podívat do krásného Mariánského údolí, kde nás přivítala probouzející se příroda  až si z toho Adél musela radostí poskočit. V Brně už chvíli fungoval Crossfit NewPark, a v rámci školy jsme se dostali na super lekci a povídání o úspěchu s předním českým CrossFiťákem Davidem Egydym. Ke konci března jsme absolvovali poznávací zájezd do bývalého vyhlazovacího tábora Osvětim (silný místo, smutné konce). Ostatně příspěvek na toto téma naleznete zde – Osvětim. A když už to vypadalo, že zima dala definitivní vale, tak se naposled nadechla a dokonce zasypala posledním sněhem i Brno.

Duben:

Den po zasypání Brna sněhem již se opět přihlásilo jaro a začalo ukazovat rozkvetlé stromy. Zavi slavil 25. narozeniny v Hájence na Damašku. Nebyla by to však oblast Poličky, aby opět nenapadl sníh samozřejmě. Velkým problémem bylo jak vyjet zasněžené a zmrzlé kopce k hájence. Avšak zjevil se Krajíc se svým terénním vozem (nebo to byl bůh, co vyslyšel marné prosby o pomoc?) a veškerý pitný režim bezpečně dovezl na místo určení. Přišli však Velikonoce a s nimi již opravdové jaro. První svatební focení roku se konalo v České Třebové, kde se vdávala moje bývalá spolužačka ze základky. Cestou zpátky jsme se stavili vyšlápnout si na rozhlednu Kozlov nad Českou Třebovou a kouknout do dalekých krajin. Dočetl jsem další super knížku – Lži o zdraví, která opět bourá zavedené mýty ve výživě. V Brně jsem absolvoval kurz Michala Turny z grasa.cz – Superčlověkem za 3 měsíce, kde povídal o tom, jak mu principy paleo stravy změnily život. Což mne přivedlo k tomu, že v současné době píšu bakalářku na téma Alternativní výživové směry – Paleodieta. Uplatnění paleo konceptu je opravdu široké, od prevence a léčení různých autoimunitních onemocnění po jednoduché hubnutí (je to případně pro Vás jednoduché?), ale o tom až někdy příště někde jinde :). Naši zahájili zahradní sezónu, s čímž souvisí lehká pomoc na zahrádce a vyzvedávání Rendyho, když už se mu tam nelíbí (což je tak do pár minut, co tam přijde). Do Tylova domu přijel zazpívat Pepa Vojtek se skvělými houslistkami z Inflagranti rockové balady a mělo to šťávu. V Korouhvi ochotníci ze souboru Prut předvedli skvělý výkon hrou Tři veterání, aneb kam zmizela čelenka? Když budete mít příležitost, tak určitě navštivte jejich představení (Varování: hrozí zranění bránice a břišních svalů z nadměrného smíchu). Děda v Korouhvi nasadil ovcím letní sestřih (žádné mikádo ani trvalou, pěkně „trojkou“). Na českej v Brně rozkvetly na chvíli opět Sakury, což jsme museli jít okouknout a duben se rozloučil pálením čarodejnic za hegerkou na louce (Dubar: Víte, co uděláme? Vyhecujeme Dubara, aby přeskočil na ukrajině oheň. Tak jo, ukecali jste mne. Ááááá dopadlo to. Krásný monolog a představení, Dube :D ).

Květen:

Začalo MS 2015 v hokeji, které se konalo v ČR v Praze a Ostravě. V semifinále jsme nestačili na Kanadu a v zápase o bronz prohráli naši borci s USA (P.S.: Jarda je bůh!). Atmosféra na projekci v Divadelním klubu v Poličce je vždy skvělá. Další super knížka, co mne spoustu dala, byla Primal Blueprint od bývalého triatlonisty Marka Sissona. V Lužánkách už se dalo skoro opalovat a tak byl čas a chuť zajít na Coffee To Go. Tradiční zahradní párty u Sionu byla tentokrát ozdobena soutěží ve střelbě ze vzduchovky (precizní střelba s přesností 0.01mm). Konečně jsme se zajeli podívat do lomu v Hádech, kde je fajn relax zóna a Brno jako na dlani. Tradičně všude kvetla řepka, což mi parafrázovalo hlášku z večerníčků o Krakonošovi – Tady je „Babišovo“. Lužánecký trávník se již krásně zelenal a pomalu se celý stadion připravoval na loučení s kariérou Petra Švancary (škoda, ten obrostlý zchátralý stadion měl své kouzlo). Začal jsem trošku více hrát tenis (úroveň = trefím se do míčku a možná dopadne na druhou stranu kurtu). Je super, že můžeme hrát s Adél proti sobě, ale méně už, že dostávám výklep. Ve Svitavách byl Den rododendrón v rozkvetlém parku, ale bylo hnusně a tak dovádějící kapelu Poletíme! poslouchalo pouze pár odvážných jedinců. A už tu bylo tradiční Poličské rockoupání 2015, které bylo letos slabě obsazené. Možná Portless vyčnívali lehce z řady (a nebylo by to Rockoupání, aby nepršelo místy a z vypuštěného bazénu nebyl skoro opravdový!). A jen, co skončilo Rockoupání a s ním i celý květen, tak bylo sluníčka a tepla až moc.

Červen:

Červen byl ve znamení zkouškového období, ale dost času zbývalo i na vše ostatní. V Korouhvi se tradičně sušilo seno, tak se přiložila ruka k dílu (mám rád práci na vesnici, fajn relax). Opět tu byla akce Čas pro neobyčejné zážitky a s tím zpřístupněná krásná místa. Super byla noční prohlídka věže kostela sv. Jakuba, odkud byl krásný výhled na Poličku. Doteď si pamatuji, jaký ten večer bylo vedro. V Brně jsme objevili snad nejlepší burgery ve městě v restauraci Úvozna (kde jinde, než na Úvoze) a na přehradě jsme konečně shlédli jeden z ohňostrojů z akce Ignis Brunensis (bylo to dobrý, ale čekal jsem víc upřímně). Než jsme se s Adél, Ríšou a Bárou na chvíli odebrali na Moravu, tak jsme navštívili divadelní představení Cimrmanů s Hospodou na mýtince (publikum se dělí na ty co se smějí a ty, co nevěřícně kroutí hlavou … spadám do druhé kategorie, není to můj šálek kávy, i když místy to bylo vtipné). Následoval prodloužený víkend v Bohuticích a s tím spojené poznávání Znojma, Lednice a Valtic. Poslední den jsme se houfně snažili posbírat ze stromů, co nejvíce třešní, ale brzký déšť nás zastavil. Nicméně nějaký úlovek jsme měli :). Do Prahy jsme se vydali na fotbal fandit naším lvíčatům (U21) v boji proti Německu. Kluci hráli dobře, ale remíza 1:1 na postup nestačila. Škoda, že si nezahrál Housi (David Houska), těšil jsem se, že ho uvidím na trávníku a fandil mu, aby mu to vyšlo. Tak snad časem v reprezentačním áčku :). Koncert Kabátů v Pardubicích byl standardně skvělým zážitkem (pořád uměj a díky písni Šaman si vždy vzpomenu na ty, co už tu s námi bohužel nejsou a rád na ně vzpomínám). No a co čert v Brně nechtěl. Vydali jsme se s bráchou a taťkou na rozlučku Švancary do Lužánek. Ke stadionu jsme se dostali něco kolem 40 minut do začátku tuším a bohužel jsme se tam spolu s dalšími rozzlobenými lidmi nedostali, i když jsme měli vstupenky (nápor to byl obrovský jasně, ale chtělo to lepší řízení akce). Alespoň brácha se tam na chvíli nějak dostal, než ho security vyvedli. Následovala tradiční pouť v Korouhvi (mohl bych si zpívat Honzu Nedvěda: Na pouti jsem vystřelil růži z papírů … Fakt jsem ji trefil). Ke konci června Adél oslavila 24. (again happy birthday sweety) a bylo po červnu :).

Červenec:

Jak tak koukám, tak červenec byl docela vydatný měsíc. Vezmeme to ale postupně. Hnedka zkraje jsme se podívali do Hradce Králové, kde jsme chtěli využít výhry z Geofunu a to plavbu na parníku po Labi, ale bylo málo zájemců o jízdu a další hodinu se nám tam čekat fakt nechtělo. Aspoň jsme si procourali Hradec. A pak už následoval odjezd do Plzně na Rock for People 2015 – Europe. Line-Up byl celkem nabitý. Vystoupili například: Guano Apes, Parov Stelar, Motorhead, Pete Doherty, Vojtěch Dyk s B Side Bandem, Skyline, Zoči Voči a spoustu dalších. Bylo pekelné vedro, ještě že se v industriálním areálu „škodovky“ dalo pořádně zchladit studenýma sprchama (ledový skořicový Jack Daniel´s taky posloužil dobře :) ). Hlavně jsem rád, že jsem viděl Motorhead, jelikož o pár měsíců později frontman skupiny Lenny Kremlitz zemřel těsně před pražským koncertem na rakovinu. Vydařená akce ve skvělém prostředí a fajnovém městě prostě. Myslím, že všichni (Já, Áďa, Mářa a Klářa) jsme si to užili. No a pak zpět do reality. V Litomyšli jsme s bráchou vyzkoušeli motokáry (ještě teď se mi zvedá žaludek, když si  na to vzpomenu). Nevynechal jsem již tradiční návštěvu tábora na Damašku.  Pak už následovalo hledání lokalit na focení novomanželských fotek Ríši a Báry kolem Sádku. A samotná svatba, kdy bylo pekelné vedro, ale všichni to ustáli (aspoň do večerních hodin). Hned pár dní nato, jsme se vydali na Plitvická jezera v Chorvatsku. Nádherná příroda, počasí a samozřejmě společnost (že Ady :)? ). Pobyli jsme v ČR jen pár hodin a už následoval úprk zase do Chorvatska na Istrii do Novigradu s rodiči Ádi, tentokrát nachytat nějaký ten bronz a válet se po plažích. Ostatně příspěvek na toto téma můžete shlédnout opět zde – Trip do Chorvat. A to už je pomalu konec července.

Srpen:

Hola, hola, srpen volá. A začal jsem pěkně pracovně, a to focením svatby Vaška a Markétky (doufám, že se máte krásně).  Tak pěkně jsme si užívali teplého léta, až jsem se jeden den probudil s šílenými křečemi v břiše, diarrhoeaou (hádejte, co to asi je) a vomitusem (use google) až pomohlo pár injekcí do zadnice od doktorky. Ale prostě to fakt nechceš. No a druhý den jsem šel fotit celodenní svatbu – Dal jsem to, hurray! Pak jsme s Adél hodně výletovali – jezdili na kole (Lucák, Vír, …) a s Ríšou a Bárou jsme na víkend zamířili do Opatova u Jihlavy. Stihli jsme se slunit na lomu v Horní Cerekvi, vidět Třebíč, Telč, Jihlavu a cestou zpět poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře (must see place). To bych to nebyl šikovný já, abych se aspoň párkrát do roka pořádně neřízl do prstu. V Poličce proběhl tradiční festival Polička 555. No na to, že město slavilo výročí založení a to již 750 let od vzniku, tak se s programem moc nevytáhli. Jediným větším tahákem byla kapela Mandrage, dost slabé co? A měli jsme s bráchou na starost zahrádku, jelikož naši odjeli na dovolenou Krétu (nic nepomřelo, takže jsme to zvládli s vyznamenáním). A přichází pomalu září.

Září:

Největší hvězdy září v září, se říká, ale já zářím rozhodně pořád (nějaký námitky ?). Adél mi odjela zase do Chorvatska (jakoby jí to nestačilo :) ) a tak jsem musel vyzvat na tenis Guláše (remíza zní fér, co Guldo?). No Name ve Svitavách, svatba Terči a Pepi a práce na fotkách. Následoval koncert Daniela Landy na letišti v Letňanech (zbláznil se nebo ne? Ale je to vlastenec), Adél využila po roce poukaz na jízdu na koních. Konečně jsme se dostali do Andělské kavárny ve Svitavách – fajn výhled mimochodem. V Poličce byl opět MimeFest s kontroverzním představením Radima Vizváryho (každý si v tom našel svoje). Návrat do Brna a opět skvělý Bafni (improvizační divadlo – odkaz zde) v Kabinetu múz. A po pár dnech jsme se odebrali na západ do láskyplné Paříže! Těch pár dní bylo skvělých, ale klidně bych tam ještě vydržel. Odkaz na trip z Paříže opět zde. Září jsme zakončili koncertem kapely InéKafe na Flédě k výročí 20. leté existence (zahráli skvěle).

Říjen:

V říjnu nás čekal trip do Londýna, na který jsme se moc těšili (Když jsem dával nápovědy Adél kam pojedeme, tak zabrala tato: Rimmel, get the ****** look? A pak, že reklamy na nikoho nepůsobí.). Jinak do té doby šel život tak nějak klasicky. Pak jsme ulítli z upršeného Brna do příjemného Londýna (ani jednou nepršelo!). Chtěl jsem navštívit Premier League, ale lístky se nedaly sehnat na žádný tým, a tak jsem musel vzít za vděk utkáním Championship (2. liga) mezi Brentfordem a Rotterhamem. Čekal jsem od atmosféry více, ale tak člověk nesmí nic čekat a pak bude příjemně překvapen, ne :)? Tak příště na Bundesligu! V Londýně to byla paráda, opět přikládám odkaz na trip z Londýna. Po návratu jsem dočetl konečně knížku Ruce pryč od této knihy! Pokud chcete jít trochu do hlubin života a trochu životní magie, tak neváhejte. A koukám taky, že jsem začal číst knížku The Vegetarian Myth (mohl bych to konečně dočíst, co?). No jedno je jisté, život nemůže existovat bez smrti a naopak. V Pardubicích jsme s našima byli na Lord of the Dance. Pecka představení, co dokážou tanečníci/ce je až neskutečné. Dřina se vyplácí vždycky, jak praví kulturistické heslo: No Pain, No Gain!

Listopad:

Předposlední měsíc roku. Kopálisti z Poličky v čele s bráchou se drží pořád celkem nahoře v tabulce (teď už to taková sláva není, ale furt je to úspěch). A nebyli jsme dlouho v Pardubicích, tak jsme tam museli zajet na koncert kapely Kryštof. Jeden z nejlepších koncertů poslední doby, co jsem mohl zažít. Stylem mi připomínal trochu koncert Coldplay z roku 2012 z Edenu. Barevně veselá show s pořádnou muzikou. Ještě ty náramky tomu chyběly. Táta (Martin) zapomněl přijet 11.11. na bílém koni (prý měl kůň něco s nohou, tak třeba příští rok). V Bohunicích otevřeli Sklizeno bistro, tak jsem jim to musel jít zdegustovat a mají to výborné! Nějaká nižší forma existence (v hierarchii někdo daleko za planktonem) nám s bráchou ukopla zrcátko u auta. Takže díky moc, kámo! Dostál jsem svému přízvisku „nutrition nerd“ a dočetl další knížku – Cukr náš zabiják. Cením si ji o to více, že je psána dětským endokrinologem a podložena „evidence based“ fakty. Je nechutný, co s člověkem udělá nadměrná konzumace cukru. Hodně se hrál tenis, v Divadelním klubu proběhla Poličská čtyřiadvacítka (ve skutečnosti „12“ka od 15 do 03) a tak to by bylo na ten listopad tak nějak všechno.

Prosinec:

A jdeme do finále s prosincem (ještě to čtete?). V Brně jsou tradiční Vánoční trhy a s tím spojená povinná návštěva na punč, medovinu, svařák apod. Vypadá to, že Vánoce budou opět na blátě a bohužel byly. Když si vzpomenu na svá dětská léta, tak Vánoce se sněhem byly mnohem veselejší. Blbli jsme s kámošema, bratránkáma venku. Sjížděli v pekelné rychlosti každý kopec, stavěli sněhuláky, nadjezdy/podjezdy/skokánky na sáňky, boby, lyže a prostě to k tomu patří. Je mi z toho smutno, když chybí na Vánoce sníh. S Adél jsme to dotáhli na tříleté výročí (díky zlato, že tu jsi :-* obrázek – klik ) – hurray :). S bráchou jsme natočili video na jeho přihlášku do Au-Pair programu do USA (moje první video na zrcadlovce a nebylo to špatný). Ke konci prosince jsme v Bobby centru navštívili show Michala Davida – Děti ráje (fajn zpestření a pobavení). Silvestrem 2015 v Jedlové to končí a rok 2016 začíná. Pokud jste to dočetli až sem, tak jste fakt dobří a máte trpělivost (nebo jste Stalker?). Ale hlavně to je příspěvek pro mé budoucí já za několik let, abych se mohl ohlédnout a mít v hmotné podobě památku na předcházející léta.

Chtěl bych ještě moc poděkovat všem, kdo jsou v mém životě a dělají ho tak mnohem krásnějším a zajímavějším. Děkuji zejména blízkým v čele s rodinou a mojí skvělou Áďou  za to, že jsem tím kým jsem, hlavně díky jim a za jejich podporu ve všem, co dělám. Děkuji, nosím si Vás v srdci!

BON VOYAGE ….